Roman Joch, Michal David českého konzervativního myšlení

Ministr kultury, lidovec Jehlička přišel s nápadem, že by měla existovat také nerozveditelná manželství a pan Joch ihned jásá, jaký že to pokrok, jaké že to blaho pro tu elitní mravopočestnou menšinu, která by tak konečně získala něco tolik dobrého právě alespoň pro ni samou. Dosud o to dobré oni mravopočestní usilovat nemohli – dle pana Jocha, řečeno implicitně. Jsou to takové páně Jochovy etatistické parodie na konzervativizmus.

Texty pana Jocha si můžete přečíst ZDE (tématu v jeho obecnosti se zdaleka netýká jen jeho poslední blog). Pro mě je jeho poslední text jen dalším důkazem v řadě (už jsem se mu věnoval speciálně ZDE ), že tento pán, ač je ředitelem Občanského institutu a kdekdo by měl tedy podle toho za to, že hájí skutečné konzervativní hodnoty, je etatista jako řemen.

Stát je jeho modlou, jednotlivec je pro něj takové nedůvěryhodné nic, nad kterým musí stát stát s klackem v ruce a donutit ho k dobru. Pochopitelně dobro je jen to, co za dobré považují páni Jochové a ne lecjaký Lojzik nebo Mánička.  Jednotlivec prostě tíhne ke špatnému, ale je tu naštěstí moudrá elita, která s pomocí státu uplete donucovací instituce na míru a nastane ráj na zemi. Pan Joch to takto explicitně neříká, ale já takto jeho nabubřelost se stejnou nabubřelostí čtu. Pan Joch věří státu, že ze dne na den umí ustavit dobré instituce a tím je vlastně proti konzervativnímu myšlení dvojnásobně – věří státu ve věcech, kam se stát vůbec montovat nemá a nesmí a věří ve věci konané zde dne na den, nikoli tedy v dlouhý kontinuální vývoj institucí, tradic atd. Hayek by se z něho osypal.

Pan Joch má zato, že nerozveditelné manželství prostě jen dává další možnost těm , pro které je manželství opravdu pevnou hodnotou a pro ty, kdo chtějí vytvořit opravdu stabilní prostředí pro děti. Já se ptám, brání nějaká stávající legislativní úprava tomu, aby se někdo oženil jen jednou v životě, souložil toliko za účelem plození potomstva a vytvářel překrásné prostředí pro děti? Samozřejmě, že nikoli. Odpovědný jedinec, který vyznává hodnoty uvedené v předchozí větě, tak klidně žít může.

K čemu tedy nerozveditelné manželství? Po většinu doby, kdy manželství jako lidská instituce existuje, přece bylo de facto nerozveditelné. Zachránilo to lidstvo před cizoložstvím, před tím, že dejme tomu manžel mohl bít manželku jak žito, zabránilo to tomu, aby zlovolná matka bila děti šňůrou od žehličky? Ne, nezabránilo to dílům Mauerové nebo Fritzla. Mám za to, že pokud člověk nějaké hodnoty opravdu vnitřně nevyznává, pokud je nepřijme za své vlastní, není na světě síla, která by jej donutila se podle nich chovat – nežije-li v nějaké totalitní diktatuře, která vše dopodrobna všeobjímajícím způsobem kontroluje. Pan Joch možná sní o nějaké variantě Salazarovského Portugalska, tam by mu slušel nějaký post typu ministr kultu.

Té zásadě dobrovolnosti s dovolením opravdu mnoho nevěřím. Jednak jsou tu takové záležitosti, které pan Joch nevidí nebo vidět nechce, jako je třeba typ sňatku, že si postarší zámožný strýček hodlá pořídit mladou žabku, ta ve své naivitě podepíše cokoli, starší pán si za čas najde jinou a na mladou ženu vyjde tak akorát miska s jídlem a občasné vyprášení kožichu, které ji připomene, kdo že nosí doma kalhoty. Ano, i takové věci v reálném světě nastávají. Každý z nás dokáže vymyslet tucty různých perverzních variant, které budou jasně mluvit proti nerozveditelnému manželství. Žijeme v civilizované zemi, a tak samozřejmě i kdyby bylo nerozveditelné manželství zavedeno, rozveditelné pochopitelně bude.

Pan Joch je inteligent a takové věci, co já zde píši kolem dokola dobře zná. Jemu (a mnoha podobným) jde ale o něco jiného – ono totiž žít tiše a pokorně podle nějakých hodnot, předávat je vzorem na děti a nejbližším rodinu a okolí, to je nuda, to ho nebaví. Trvá to, není na to vidět a metál za to nedostanete. Zato když vytvoříte instituci pod státní kuratelou, stane z toho něco oficálního, něco veřejného. Můžete se pak bít všem na očích v prsa a tklivě pronášet slova o tom, jak vy jste v té morální kastě, kupř. v tzv. nerozveditelném manželství a vy, opět implicite řečeno, perverzáci hnusný úlisný, co třeba máte děti nesezdáni, vy takoví nejste.

Nemluvě o tom, že pak už je to jen krok a skok k tomu, aby nerozveditelní brali na děti třeba víc přídavků než rozveditelní, atd. Opět – každý z nás za pět minut vygeneruje tucty různých možností, jak jednu skupinu vyzvednout nad jinou. Pan Joch touží po své vlastní, hayekovsky řečeno,  novodobé feudalitě. Já však toužím po anarchokapitalizmu Rothbardovského ražení a liberalizmu ražení Misesovského – od Ludwiga von Mises by si „konzervativec“ ražení pana Jocha vysloužil jen pár jedovatých veleironických poznámek na okraj.

Nedá mi to, abych ještě nepřipomenul páně Jochovo (a Klausovo) pojetí plození dětí jako vytváření daňových poplatníků – to byla rovněž pikantérie, vpravdě úder na hlavičku hřebíčka, slovo k podstatě jejich myšlení v této věci. Jak já Havla nemůžu, tak souhlasím s jeho teletníkem.

A opravdu by byla věčná škoda, kdybyste si nepřečetli článek pana Jocha o Sarah Palinové – co krásných slov našel pro tuto nevzdělanou panovačnou husičku a jak ještě málem dokázal obrátit v její prospěch to, že její mladičkou dcerunku někdo zbouchnul a ona porát neni pod čepcem.... no prostě spin doctors jsou hadr!! Důležitý je pro něj povrch, pod něj se on nikdy nedívá, protože jej ani zbla nezajímá... máte doma panceřovku, 4 děti, z toho nejlépe jedno s Downovým syndromem? Jste jeho člověk.

Další moje blogy k tématu:

Miminko - kolik stojí jako živáček a kolik jako mrtvolka?

Co mají společného Fritzl, Mauerová nebo Rosenberg?

Džamila v bufech a mravokárce Joch

Liberálně-konzervativní homosexuální kozáci pana Jocha

Bude Barbora Škrlová ministryní obrany?

Představa ideálního manželství dle pana Jocha, dle mého spíše varování - jak kdysi paní Ivetka hezky zpívala o lásce... a dnes se prochlastává do bezvědomí s grázlem, co dluží kopec peněz... aneb sranda musí bejt, dyby fotra věšeli:

Jak pan Joch odkoukal od zlepšovatele Jiráska jeho nápady, aplikováno na konzervativní myšlení:

Nebo že by byl pan Joch jen uvědomělý občan?