Miminko – kolik stojí jako živáček a kolik jako mrtvolka?

Zdá se to jenom mě, že se tak trochu i v našich krajích šíří neúcta k lidskému životu, že je lidský život přepočítáván na korunky a to nezřídka i těmi, kteří se honosí tím, že jsou světlonoši morálky?

Jsou tu případy nechutně extrémní, nad kterými člověku skutečně stojí rozum. Tedy spíše se zvedá žaludek a otevírá kudla v kapse. Mám na mysli ty případy, kdy někomu zemřelo malé dítě (dědeček v LDNce... dosaď podle chuti) a oni pak neváhají žalovat nemocnici, potažmo zodpovědné lékaře o miliony. Třeba o tři miliony. Ano, oni si stanoví, že jejich mrtvé dítě stálo tři miliony. Asi si nějak s právníkem u něj v kanclu nakreslí na papír nějaké diagramy, vyhotoví tabulku nákladů a ušlých budoucích zisků a na základě toho jdou prostě po svých prachách.

Rozumíte mi, oni mají v momentu tak strašné události jako je smrt dítěte starost o peníze. Nejde jim v prvé řadě o vyšetření toho neštěstí, nejde jim v prvé řadě o to, aby kupř. chybujcí lékař už nikdy nesměl vykonávat své povolání, aby se to vše nemohlo již opakovat.  Jim jde o kačku, pro mě je to ale na blití. S odpuštěním.

To byl ale jen extrémní příklad, takto v mých očích konají jen jedinci patologického duševního rozpoložení. Domnívám se ale, že je tu také myšlenkové zázemí,  ze kterého tyto zrůdnosti mohou vyrůstat – což samozřejmě neznamená, že je toto myšlenkové zázemí za výše zmíněné úchylné činy zodpovědno automaticky! Spíše se tak děje nepřímo, přes jakýsi oslí můstek. Mám na mysli třeba argumetaci prezidenta Klause v souvislosti se zákonem o registrovaném partnerství nebo zde poslední blog pana Jocha, který pasoval lidi bez dětí na zrádce civilizace – opravdu na nic menšího to v jeho očích nebylo (abychom byli u poměrně známých konkrétních věcí a ne u ryze teoretického výkladu).

Oba pánové se považují za málem příklad konzervativního myslitele, což mj. zahrnuje v jejich očích důslednou ochranu tzv. klasické rodiny.  V případě prezidenta Klause a pana Jocha mě však velmi zaujalo, že jádro jejich argumetace je velmi etatistické, velmi materiální a povrchní, troufnu si pak tvrdit, že zcela v rozporu se základními tvrzeními a názory opravdového konzervativního postoje. Oba totiž argumentují tím, že dítě,  nejvyšší to plod rodinného soužití, je především PLÁTCEM DANÍ.  Ano, dítě je pro ně v prvé řadě jakýmsi nástrojem hmotného zabezpečení chodu státu, aby bylo na důchody atp. Tvrdí to oni, kteří se velebí tím, že stát má údajně zajištovat jen zcela základní věci jako je fungující právní rámec a obrana území – viz vize státu jako nočního hlídače.  Je to takový výběrový konzervativizmus. Klaus je sice ve spoustě věcí naprosto vynikající a inspirativní, má ovšem svoje dost slabé chvilky. Jeho vize dítěte jako plodu jakéhosi masokombinátu, který se má transcedovat ve zlaťák je dosti mimo.  Pan Joch, to je taková jedna velká nepřerušená slabá chvilka.

Vidím tu tedy dva proudy – jeden se neštítí vyčíslit hodnotu mrtvého dítětě, druhému přijde normální mluvit o dítěti primárně jako o tvůrci hmotných věcí vyjádřitelných v penězích. Nic proti praktickému přístupu k životu, ale viděl bych ten žebříček hodnot trochu jinak. Před pár dny proběhla médii zpráva o tom, jak byly kdesi v Afganistánu pohřbeny zaživa dívky a ženy, kterým se nelíbilo, že jim někdo vybírá manžela – máme to tedy hodnotit jako újmu na budoucím výběru daní?

Moje blogy související s tématem:

Co mají společného Fritzl, Mauerová a Rosenberg?

Ostrý Topolánek, vietnamská dívka a atletický Klaus

Džamila v bufech a mravokárce Joch

Liberálně-konzervativní homosexuální kozáci pana Jocha