Mění se demokracie v socialistické aristokracie?

Asi nejsem sám, koho zvedly ze židle články, které se objevily po volbách do europarlamentu. Pojednávaly o platech, výsluhách a důchodech, které dostává každý eurokomisař a poslanec EP. Statisícové platy za pracovní nasazení, které lze u většiny poslanců EP popsat nejpřiléhavěji jako dovolenou často přerušovanou telefonáty a nezávazným blábolením u kávy. To se pak člověk nediví, že je o to taková bitka. Také chci být europoslanec.

Nemá co do huby...tyden.cz

A aby toho nebylo málo, ještě pak do smrti důchod takřka sto tisíc měsíčně. Člověk si tak řekne – za co? Mandát poslance EP nebo komisaře znamená, že daná osoba nedostane žádný důchod od národního státu? Nějak takhle jsem se rozhořčoval před bratrem a ten mi na to, že jeho pálí spíš výsluhy policajtů a vojáků. Má možná pravdu – v absolutních číslech nás tyto zvrácené pozůstatky z totalitních režimů nehorázně uplácející věrné stojí daleko víc. Ale u těch europolitiků mě to dráždí ještě víc. Tam už je to opravdu za nic a je to vyloženě korupční uplácení.

Vyspělé demokratické země se podle mého čím dál více mění v socialistické aristokracie. Čím dál více je zřetelné, že se společnost rozděluje dle způsobu svého živobytí – státního či nestátního – na dvě poměrně ostře oddělené kasty. Mám za to, že tento vývoj může v relativně blízké budoucnosti vyústit v násilné střety, protože je dost možné, že ty samostatné a zodpovědné přestane bavit, že za systematické okrádání jejich výkonů nedostávají od státu protihodnotu jinou než zanedbatelnou. Zároveň také systém pomalu z logiky věci znemožní vlastní fungování. Tyto jevy samozřejmě již dávno popsali giganti sociálních věd jako třeba F. A. Hayek (novodobé feudality) či L. von Mises. Nic až tak nového pod sluncem.

Další mé blogy příbuzné dnešnímu tématu:

Daň z nemovitosti...

Tak víš co? Jeď do Pelhřimova...

Šrotovné - bohatí ještě bohatší...

Drzost managementu ČT...

Zamyslete se se mnou, do jaké kasty patříte. Patříte k těm, kteří dostali od obce byt za hubičku, anebo jste student či mladá rodina s malými dětmi, která platí nehorázné nájemné těm prvním ? Jste malý živnostník alá švec prťavec, který se potí z toho, zda včas zaplatí všechny odvody, nebo jste v mezinárodní korporace, která dostala na x let daňové úlevy, statisícové dotace na jedno pracovní místo a zároveň má offshore firemní účet? Celý život pracujete, spoříte si na vlastní důchod, žijete ve vlastním domku někde na vsi, nebo jste vysmátý pětačtyřicetiletý důchodce, co se zaživa dočista strhal v kanclu jakéhosi oddělení Veřejné bezpečnosti, co se mu zdá naprosto správné, že dostane dotaci na zateplení bytovky, ve které žil desetiletí doslova za pár kaček?

Ano – jsou výjimky potvrzující pravidlo. Ano, jsou hrdinní vojáci, výkonní státní úředníci i pracovití poslanci. O tom není pochyb a část z nich je skutečně potřeba pro zajištění funkcí státu, které jsou ve svých základech naprosto nezbytné. Není také pochyb o tom, že KAŽDÝ z nás něco od státu dostává, že nikdo z nás není od státu oddělený tak, že by užíval jen výhod zajištěného bezplatného základního školství, základní zdravotní péče, zajištění bezpečnosti, práva a pořádku. Tady jde o to, že je kasta, která dostává skoro vše za skoro nic a pak jsou ti druzí, kteří dostávají skoro nic za skoro všechno. Navíc se tato první kasta ve svých pozicích zakopává – znemožňuje sociální mobilitu tím, že výhodné posty a příjmy blokuje jen pro své rodinné příslušníky a stejnorodé známé.

Neustále se systematicky rozšiřuje skupina těch, kdo jsou zcela závislí na státu. Podle toho pochopitelně také volí, když už se laskavě uvolí přitrousit se k volební urně. Jednou dojde ale ke zlomu – těch, kdo skutečně vytvářejí hodnoty bude najednou málo, překročí se hranice, dojde ke kritickému zlomu, případně dojde ke kritickému nahromadění hmoty potřebné k výbuchu. Nezodpovědnost mas se už nebude moci léčit automatickým zvýšením daní (za současné absence jakékoli významné regulace sociálních výdajů), protože už je skoro nikdo nebude platit. Vše se zhroutí s výbuchem vedle kterého dnešní krize je naprosto tichounkým nezajímavým procesem.

Samozřejmě nenastane konec světa, koneckonců tento proces se jaksi dokolečka pořád opakuje. Dalo by se tomu také vyhnout, ale to by vyžadovalo osvícení voličstva a to patří spíše do kategorie science fiction. Pokud vás ale fantaskno zajímá, já jako diktátor bych kupř. rozhodl o tom, že celou řadu vyšších funkcí ve státní správě by mohli vykonávat jen jedinci s určitým majetkem, s určitou výši nestátního finančního zabezpečení. Tj. zajistil bych, že do určitých funkcí by prostě fungoval majetkový census. Byl by to hezký začátek, ale jak říkám – science fiction. A také paradox – postavil bych jednu aristokracii proti druhé. Mám totiž slabost pro tu elegantní po vzoru našeho knížete Schwarzenberga a jsem as trochu málo nakloněn modelu aristokracie typu Špidla.

Nesouvsející dodatek pro fanatiky prokopovského blogu - již pro vás a sebe píši přes dva roky. Jo, toto letí!! Nikdy se nevrátí pohádka mládí. A léta běží, vážení... Můj úplně první blog zde je ze 4.června 2007 a přečíst si ho můžete znovu TADYHLENC .  Jak vidno, pokrok v mých blozích nezastavíš, kvalita je kvalita!! ;)