Daň z nemovitosti – maďarská státní loupež

Nová maďarská vláda pod vedením liberála Gordona Bajnaiho se kromě celé řady dalších opatření chystá vypořádat s nepořádkem v maďarských státních financích mj. daní z nemovitosti. Klasičtí liberálové či libertariáni by se s celou řadou dnešních daní uvalovaných státem na nebohé občany vypořádali souslovím “státem posvěcená loupež” a měli by pochopitelně pravdu. Daň z nemovitosti je ovšem ještě krutější. Podívejme se na ni trochu podrobněji, ať český občan ví, co to bude znamenat, až Paroubek a jeho nohsledové dokončí během krátké doby maďarizaci české ekonomiky.

Danegoogle

Problémům maďarizace české politiky a ekonomiky jsem se zabýval již v několika předchozích blozích. Daň z nemovitosti je ale opravdu speciální případ, naprosto destrukční ekonomický nástroj. Správně a účinně vybírat daně, zvláště tam, kde je šizení na daních národním sportem jako v Maďarsku, je velice těžké a zdlouhavé. Vláda si proto pochopitelně vybírá snadné cíle – proto chce Bajnaiho vláda zvýšit DPH u většiny zboží a služeb a proto chce také postupně zavést daň z nemovitosti v rozsahu 0,5 až 1 % z její ceny ročně. S barákem na Slovensko neodjedete a rohlík ze sámošky na rohu taky v 99% dostanete s papírem.

Další relevatní blogy:

Zmaďarizuje Paroubek českou politiku? - podruhé

Panelákoví pravičáci, kavárenští levičáci

Šrotovné - bohatí ještě bohatší, chudí ještě chudší

Bajnaiho vláda, stejně jako vlády v drtivé většině zemí, musí být, hledíc v tváře tupým masám voličů, zbabělá. Hrdinů bývá pomálu, v politice je jich jako šafránu. Nemůže proto ani v době krizové sáhnou výrazněji přímo na státní výdaje, hlavně na ty mandatorní sociální. Vybere si proto raději ty výše zmíněné snadné cíle, které podle ní občany na první pohled zas až tak nezabolí. DPH prý zdaní jen spotřebu, daň z nemovitosti prý zase rozhýbe značně vytuhlý trh s touto komoditou. Bohužel danit se budou stejně ti, kteří k bytu přišli za pár šupin koupí od města, stejně jako ti, kteří si v touze bydlet ve vlastním zajistili vězení pro dlužníky na třicet let, které zovou raději hypotéka.

Daň z nemovitosti je ale naprostou esencí všeho možného zla, které stát na občanech páchá. Horší je snad už jen dědická daň. Milý občan tedy koupí nemovitost, aby do smrti neplatil druhému nájem. Za to státu zaplatí nejen ohromnou DPH (v maďarském případě 20%), ale za tu laskavost, že se stará sám o sebe, zaplatí státu za bytové prostory ještě z celkové ceny zhruba dalších 4-5%, v případě nebytových prostor celých 10%. A pozor – teď opravdová pikantérie - platíte to z ceny brutto, jinými slovy i z DPH, tj. platíte daně z daní!! Tohle se ovšem státu zdá málo, a tak by měl občan každoročně zaplatit ještě daň z nemovitosti, což u normálního bytu znamená na koruny české něco mezi deseti a patnácti tisíci. Daň z nemovitosti sice již dlouho v Maďarsku existuje na úrovni samospráv, ale v drtivé většině se neuplatňuje (není povinná), protože s e místní politici bojí, aby se neobrátilo její uplatňování při volbách proti nim.

Neexistuje pochopitelně žádný centrální registr, který by mohl posloužit snadno a rychle k vypočítání toho typu daně. Je proto třeba jej nejdříve vytvořit. To bude velmi administrativně a technicky náročné – nejenže se stát s milým občanem asi jen zřídka shodne na tom, jaká je tržní cena jeho nemovitosti, anžto občan a stát mají v tomto případně zcela protichůdné cíle. Jsou tu desítky a desítky parametrů, které je třeba při stanovení ceny nemovitosti vzít v úvahu (poloha, stáří, typ materiálů...). Pak budou lidé, kteří jsou sociálně slabší, čili budou výjimky, slevy atd. Hotové korupční eldorádo!! Nemluvě o tom, že mnohé parametry prostě ani nemohou být z logiky věci oceněny objektivně. Očekávat se dá tedy po započtení všech administrativních a korupčních náladů velice malý, pokud vůbec nějaký, zisk pro stát. A to ještě nemluvím o tom, jak výdaje na nové daně dále omezí výdaje občanů, kolik firem díky tomu vydělá méně, kolik lidí kvůli tomu propustí. Nekonečný a přitim naprosto klasický kruh! Nepochybně si ale v tomto procesu mnoho lidí zručně nakrade.

Samozřejmě se zcela reálně mohou vyskytnout v počtu nemalém lidé, pro které to může znamenat značnou zátěž. Především ale už z principu je to dokonalá zrůdnost, jeden z nejodpornějších a nejúčinnějších nástrojů sloužících k tomu, aby člověk byl otrokem státu a to do smrti, ať dělá, co dělá. Vypadá to, že prostě se už nebude moci vyskytnout takový životní styl, aby člověk mohl žít tak, aby stát do jeho života zasahoval jen málo. Pochopitelně, nemůžeme žít bez státu, jeho role je v dnešním světě v celé řadě aspektů nutná a nezastupitelná. Nesmíme ale dopouštět to, aby nás stát terorizoval již za naši pouhou existenci, abychom za to, že si zajišťujeme základní prostředky pro normální život, byli automaticky stavěni do pozic doživotního dlužníka, abychom se potili v představě, jestli třeba nepřijdeme za deset let v těžké životní situaci o svůj dům jen proto, že nebudu moci zaplatit z něj daň!

Koho to stát takto podporuje - resp. které skupiny používají stát jako nástroj proti jiným skupinám? Ty, kteří na všechno kašlou a kteří raději celý život žijí ze sociálních dávek, které mají patřit jen těm skutečně potřebným. Ten, kdo se o sebe a svou rodinu zodpovědně postará, má být opakovaně trestán. Tady už nelze použít slova o celospolečenské solidaritě a další obdobné fráze, protože zde pomalu ale jistě již přecházíme do fáze státního socialistického terorizmu. Různí paraziti se budou donekonečna pakovat na účet ostatních.

Samozřejmě ti, kdo pomocí různých pák ze státního žíji, v prvé řadě pak politici a odborářští bosové (což už je dnes jedno a to samé), těm to vadit nebude. Jednak to automaticky zvyšuje jejich moc, jednak si ze státního ve velkém nakradou, i když třeba formálně něco zdaní. To samé lze říci o mnohých velkých korporacích, které také formálně platí daně, které si ovšem v jiné formě pomocí různých nátlakových forem zase ze státního ukradnou legálně zpět.

Dnes je ještě čas udělat kroky ve správném směru od státu zpět. Velmi brzo může být ale pozdě. Pak už nás budou čekat jen fronty na banány a vložky. Lze se Maďarům divit, že šidí na daních, co to jde? Vždyť oni mají zkušenost, že plátce daní je ten blbec, co neumí krást jako ostatní.