Ostrý Topolánek, vietnamská dívka a atletický Klaus

V posledních dnech mě zaujaly tři události, které mají na první pohled povrchní či bulvární charakter, ale můžeme se na ně také podívat ze širší perspektivy a pak v nich můžeme vidět víc. První je Topolánkova návštěva USA, kterou lze shrnout do třech slov – radar, víza a Mašíni. Druhou je obrovský úspěch vietnamské dívky na blogu idnes, která naprosto jasně, byť zřejmě zcela bezděčně ukazuje, proč je většina Vietnamců úspěšná a proč je většina Romů či Cikánů neúspěšná. Třetí událostí je Klausův zálet, který je tak zásadně krásný, že i v Rathovi vzbudil ke Klausovi vřelé sympatie.

Tak tedy Topolánek. Kromě již na mnoha místech opakované a empriciky mnohokrát ověřené pravdy, že Topolánek doposud všechny zásadní bitvy své politické kariéry i v údobí premiérském vyhrál , se domnívám, že právě v těchto dnes došlo k významnému předělu, který začala Topolánkova americká cesta. Je konec ostravskému chacharovi. Zatím to viděli asi jen ti, kteří se jako profesionálové pohybují denně v zákulisí politiky. Cesta do USA a Topolánkův diplomatický úspěch na poli víz, který v několika dnech spontánně následuje hned několik dalších států EU v nám podobné situaci, otevřela oči mnoha dalším lidem.

Topolánek urazil ve svém úřadě již notný kus cesty, v mnoha bodech vnitřní i zahraniční politiky dokázal, že je schopným vyjednavačem, který je schopen vytěžit maximum možného za podmínek, které nelze při pohledu na náš upocený a překomplikovaný politický systém nazvat jinak než jako mimořádně obtížné a velmi stresující. A světe, div se, on to všechno provádí sebevědomě, odvážně a s koncepcí. Posledním důkazem budiž to, jak nekompromisně odmítl drzé americké snahy zasahovat do našeho vniřního politického života prostřednictvím kauzy Čunek. A udělal to jako velký přítel USA a jako člověk, který většinou sympatizuje s hodnotami, které reprezentují.

A nyní o vietnamské dívce, jejíž rodné jméno je pro Čecha tak komplikované, že jej snad ani nemá smyslu uvádět. Tato dívka ve svým blozích popisuje život z pohledu člena vietnamské komunity v ČR . Vietnamci, kteří přicházeli v dobách komunizmu do Československa ze své chudičké země za prací, neměli vůbec lehký život. Myslím, že si to dokážeme všichni představit – naprosto odlišné prostředí, kultura a jazyk. Neexistuje snad jediný Čech, který by si je často třeba i ve zlém úmyslu nedobíral kvůli jejich chatrné a někdy velmi úsměvné češtině nebo kvůli jejich malému tělesnému vzrůstu. Ale všichni Češi ze zkušenosti asi velmi rychle pochopili jednu zásadní věc – Vietnamci k nám nepřišli ani plakat, ani žebrata skuhrat, přišli proto, aby si tvrdou prací vydělali na lepší život.

A kde jsou dnes? Čím dál víc se jich vypracovalo z igelitových stánků v tržnicích k vlastním kamenným obchodům, ze kterých poskytují za dobré ceny potřebné služby – s úsměvem, s pracovním nasazením, které se pro ně již za tu dobu stalo jejich obchodní značkou a s ochotou, ze které cítíte, že pro ně ono staré „náš zákazník, náš pán“ není prázdným heslem. Mají náš obdiv. Jejich děti jsou již v druhé generaci plně asimilované, mluví česky stejně skvěle jako jejich vrstevníci a jejich rodiče pilně dohlížejí na to, aby jejich ratolesti dosáhly nejvyššího možného vzdělání. Jistě, někteří Vietnamci se podílejí na kriminálních aktivitách, ale asi těžko nějak významněji více než kdokoli jiný.

Vietnamci v ČR a jinde dokázali za krátkou dobu za těžkých podmínek mnoho. Romové či Cikáni za nesrovnatelně delší dobu za srovnatelně těžkých podmínek nedosáhli až na čestné výjimky skoro ničeho. Měli by si vzít z Vietnamců vzor. Když si ten vzor vemou opravdu k srdci, za dvacet let se mohou mít tak dobře jako Vietnamci a jejich děti budou hrdě blogovat o tom, kdo jsou, co dělají a z jaké kultury pocházejí jejich rodiče a prarodiče.

A teď Klaus nakonec. Jeho druhý zaznamenaný zálet se sličnou slečnou těsně ne náctiletou Klause v očích drtivé většiny Čechů rozhodně nepoškodí. Mnoho žen ho má za fešáka a dost mužů to bude vidět otevřeně či skrytě tak nějak jako pánové Rath nebo Macek nebo Topolánek (zbytek asi tak jako dýchavičný dramatik na odpočinku či pupkatý strejda na Viagře ). Já osobně to považuji za zcela soukromou věc, která je záležitostí Klasovy rodiny a nikoho jiného. To je ale věc nyní vedlejší, chci se na to podívat svými vlastníma očima, tedy očima velkého Klausova obdivovatele. Klause si za většinu jeho politických rozhodnutí velmi vážím a cením, protože je pravým otcem zakladatelem a ikonou v pravém slova smyslu. Přesto existují věci, ve kterých s ním nesouhlasím a ve kterých ho považuji za slabého pokrytce. - byť se vždy snažím si připomínat, že je politik, který musí nutně taktizovat.

Typickým příkladem je jeho boj za tzv. rodinné hodnoty, který předvedl i během svých kandidátských projevů při volbě do úřadu prezidenta, ale které jsou detailněji veřejně známy už z doby jeho veta zákona o registrovaném partnerství (ne vždy ale s tímto institutem přímo souvisí). Na jednu stranu jsou tu plná ústa řečí o klasické rodině, jak homosexuálové rozkládají hodnoty společnosti, v čemž více než zdatně údajně napomáhají ve velkém mladé páry, které mnohdy i s dětmi žijí v partnerských vztazích na tzv. psí knížku. No a pak tu máme hotýlek a v něm přes noc za asistence ochranky letušku, která by mohla být pánovou starší vnučkou.

Nic proti tomu, je to Klausova čistě osobní záležitost. Já bych si jen přál, aby si odpustil některé pokrytecké řeči, které si neodpustil. Klaus a s ním mnozí jiní by si už mohli uvědomit, že nikoli papíry a velké řeči, ale reálné a dlouhodobě konané skutky konkrétního člověka by měly být jediným kritériem pro jeho posuzování, pro to, jak bychom se k němu měli chovat, k rozhodování, jestli to bude náš kamarád nebo nepřítel, člověk, kterého si budeme cenit a vážit nebo jím opovrhovat či jej nenávidět... Někdy je lepší před katedrálou zařadit zpátečku.