Maďarská politika viděna krz české volby

Možná se vám moje úvodní tvrzení bude zdát hodně divné, ale trvám na něm. Ono tvrzení zní takto: česká politika je oproti té maďarské velice věcná, hraje všemi barvami a zaobírá se skutečně aktuálními a reálnými tématy. A české parlametní volby to jen dále potvrdily. Sice Česká republika nad Maďarskem vítězí v tomto ohledu toliko jen jako onen pověstný jednooký, který je králem mezi slepými, ale i tak je to rozdíl velice výrazný.

István Bibógoogle

Jistě mnozí z vás zaznamenali, že před několika týdny získal fenomenální vítězství v maďarských parlamentních volbách ve formě dvoutřetinové ústavní většiny pravicový Fidesz nyní už premiéra Viktora Orbána. Ovšem důvodem neexistence maďarské politické debaty jako takové není toto neobvykle velké vítězství, které vítězi dovoluje nediskutovat a jen prostě (ve formě zaobalené politické květomluvy) diktovat. Všechno to začalo minimálně už před téměř čtyřmi lety.

Ano, vidíte to správně, myslím na podzim 2006, kdy se na začátku druhé Gyurcsányovy vlády na slavném úniku audiozáznamu z interní socialistické debaty provalilo, že socialisté lhali dnem i nocí. Ne že by jiné strany dnem i nocí v Maďarsku nelhaly, ale z důvodů širších než se vejdou do tohoto blogu (více ZDE), se kolem toho zvrhla mela, jež skončila nejen sérií brutálně pojatých pouličních bojů, ale také tím, že tehdy nejsilnější opoziční strana Fidesz kromě přenesení politiky do ulic také přestala komunikovat s vládními socialisty. A to tak, že ZCELA. Projevilo se to nejprve tím, že zmizeli z jednacího sálu parlamentu vždy, když se tam objevil tehdejší socialistický vůdce Gyurcsány a vše vyvrcholilo tím, že v době předvolební kampaně naprosto z maďarské politické scény zmizel jakýkoli dialog, jakékoli forma vzájemné konfrontace politických myšlenek a ideologií.

Vedoucí politická síla – tedy Fidesz – se zcela programově odmítla bavit o svém programu. Ten je prakticky neznám dodnes, protože stále opakují jen bezobsažné fráze bez jakýchkoli konkrétních údajů a dat. Čili nebyly žádné televizní duely mezi hlavními politickými rivaly, nebyly žádné obdoby Otázek Václava Moravce, nebylo zkrátka nic jiného než přímý politický marketing a PR, než pouliční manifestace jednoty. Jakkoli i česká politika je povětšinou velice povrchní a mnohdy do krajnosti vulgarit zjednodušená, v konfrontaci s tou maďarskou se jeví jako málem prostředí jemných politických debat, intelektuálních fines a zaměření se na věcné, skutečné problémy.

Vzhledem k tomu, že vládnoucí koalice Fidesz-KDNP (de facto je to ale jedna strana) má dvoutřetinovou většinu, nějaká výrazná změna v maďarském politickém diskurzu se věru čekat v následujících letech nedá. Provokativní tance kolem zcela zbytečného a bezobsažného dvojího občanství je toho jen pouhým úvodem. Maďarsko stále trápí jeho ekonomická slabost a dlouho neřešené strukturální problémy a přitom jako první se za nadšeného hýkání davu řeší nejpodružnější pitomosti, žvatlá se o revoluci a řeší se oblečení fašounků na otevíracím zasedání nového parlamentu. Další důležitou věcí, kterou jsem také nedávno rozebíral ve svém blogu, je fakt, že Maďaři v míře naprosto nebývalé žijí minulostí, resp. Přesněji řečeno v jakýchsi fantasmagoriích o vlastní minulosti.

To vše se děje v zemi, kde je dle oficiálních údajů až 40% obyvatelstva na hranici chudoby nebo přímo v chudobě, kde existují nadace na výživu hladovějících dětí s desetisíci malých klientů, kde daně platí (rozuměj je aktivně ekonomicky činných) a o celý milion (!!) lidí méně než v takřka identicky velké ČR, kde skoro 20% hlasů ve volbách připadlo čistokervným neonacistům-fašistům. Vítejte v ČR, kde Dělnická strana ulovila pouze něco kolem jednoho jediného procenta frustrátů...

Ano, je spousta detailů, je spousta důvodů proč co a jak je tam i onam, ale v hrubých rysech je všechno tak, jak jsem to zde shrnul. Maďaři se z nějakého důvodu rozhodli, že oni jaksi stále hodlají stát na špatné straně. Možná, že tanečky vlády Viktora Orbána vyvrcholí tím, že se v brzku vytvoří jakási diplomatická obdoba předválečné Malé dohody. Věru, nebylo by to asi úplně od věci a bylo by to přímo ideálně typickou ilustrací toho, jak je maďarská politika díky používání hloupých nástrojů kontraproduktivní, provinční a mnohdy přímo trapná.