Fašistická vestička aneb o maďarské lásce k mýtům

Včera bylo první zasedání nového maďarského parlamentu a s napětím se mj. čekalo nejen na projevy prezidenta republiky Sólyoma a nového premiéra Orbána, ale i na to, jestli fašisté z Jobbiku přijdou vymóděni v uniformách zakázaných Maďarských gard. Nakonec to skončilo tak, že až po přísaze (tedy v momentě, kdy získal imunitu) se fašistický hrdinný předseda Gábor Vona uvolil k tomu, že si sundal sako, pod kterým měl vestičku se znaky zmíněných gard... koktajíc pak novinářům vysvětloval, že je to jen taková móda.

Horthygoogle

Bez zajímavosti také jistě není, že fašističtí poslanci také zpívali v parlamentu hymnu a zvlášť ještě přísahali před korunou svatého Štěpána. Ale tak, pravda, má to u nich kontinuitu – v předvolebním období stavěli po celém Maďarsku kříže a také jejich shromáždění všelikého druhu byly kříži přímo vzorově vyzdobeny. Odmítavé reakce z kruhů církevních hierarchií jsem věru nijak nezaznamenal – to je nepochybně informace, kterou by nikdo neměl přehlížet. Halt zdá se, že kříž a zemský svatý zas v rukou fašistické špíny zas tolik nedráždí.

A tady je to na pohyblivých obrázcích:

Vždyť kdo se v tom má také vyznat – o různých fašistických vůdcích a kandidátech se v poslední době vyrojilo zajímavých informací habaděj. Překvapivé (??) údaje o minulosti zlodějů, skinheadů, ale také krásné fotografie z účasti na různých gaypride, videa, na kterých se tito zastánci chudých posmívají pracujícím dělníkům atd. O napojení na vyloženě teroristické živly pak už raději ani nemluvě. Pikatní byla také informace, jak nedávno vůdkyně Morvaiová za peníze socialistické vlády sepisovala brožury o výhodách registrovaného partnerství a výchovy dětí homosexuálními páry atp. Trochu inkonzistentní postoje, kdybych chtěl být jízlivý, skoro to vypadá, že se stejně jako většina politiků chtěli jen dostat bezpracně k lizu. To máte zhruba tak, jako když paní Petra vykládá po televizích, že živí Jyrku, páč ten domů donese jen umrkanej sedmdesátník a Jyrka den na to, že prej musej mezi dělníky do fabrik.

Vládní Fidesz sice dělá, jakoby jeho hlavním úkolem bylo pomoci tématu dvojího občanství bylo zajistit dvoutřetinovou většinu i pro Směr Roberta Fica, ale hra s dvojím občanstvím vskutku postrádá jakéhokoli obsahu a je to jen takové typické chléb a hry pro chamraď, aby se jí lépe vládlo. Pro oko analytikovo je to samozřejmě zajímavé zjištění, která témata může maďarský politik úspěšně používat, aniž by tato témata měla jakýkoli byť i jen sebemenší význam pro život obyčejného občana. Byť trianonské trauma bylo pochopitelně obrovské, jest až nepochopitelno, jak moc žije průměrný Maďar minulostí, jak sladké sny o ní má... ale to už bude asi taková lidská přirozenost. Přímo renezanci snů o sladké minulosti pak zažívá éra diktátora Miklóse Horthyho, admirála bez moře – jak příznačné pro maďarský sen!!

Ale to není nic nového – různé symboly a mýty mají navrch před realitou a soudným zdravým rozumem skoro vždy a skoro všude. Období, kdy tomu tak není, bývají zpravidla velice krátká a národ musí mít jó štěstí, aby v tom kratičkém období ještě jako nutný bonus existoval schopný politický vůdce (ve smyslu anglosaského leader), který něco pořádného rychle udělá. Někdy se z toho krátkého období dát se štěstím těžit po celé generace. Toto ale zjevně není maďarská situace, byť vítězná koalice Fidesz-KDNP má vskutku epochální dvoutřetinovou ústavní většinu a její předáci mají ústa revoluce stále plná.