Je maďarský nositel Nobelovy ceny Maďar? Je Klaus Čech?

Imre Kertész získal v roce 2002 pro svou rodnou zemi první Nobelovu cenu za literaturu. Před pár dny v rámci svých 80.narozenin dal rozhovor německým novinám v Berlíně, kde žije. V rozhovoru si dovolil zmínit, že jeho pocitem je, že má mezinárodní identitu, že mu přijde absurdní se identifikovat jako Žid i jako Maďar. Člověk by si řekl – no jo, umělec. V Maďarsku se kolem toho rozjela celkem velká diskuze v médiích. Asi také proto, že se celkem tvrdě vyjádřil o Budapešti jako o zbalkanizovaném prostoru a o Maďarsku jako o zemi, kde mají čím dál větší slovo neonacisté, antisemité.

Imre Kertészgoogle

Protože v Budapešti již 6 let žiji (mé blogy o Maďarsku přehledně ZDE ) a maďarsky už taky kváknout trochu umím, dovolím si tvrdit, že Kertész má nepochybně pravdu. A že se může extrémistická část médií z Kertészových výroků zbláznit, to je jen potvrzením jeho slov. V Maďarsku fašističtí či neonacističtí devianti čím dál častěji na veřejnosti národně kádrují – hlasitě se vyjadřují k tomu, kdo je Maďar a kdo ne. Maďaři pochopitelně nejsou Židé, cikáni, homosexuálové, socialisti, liberálové a jistě by se našli mnozí další. Řvou čím dál více, roztahují se čím dál více. Nechci se ale opakovat – fakta i s obrázky najdete v řadě mých předchozích blogů (viz link výše). Líbí se mi ovšem myšlenka, kterou jsem zaznamenal v maďarské televizi – totiž že se Maďaři musí smířit s tím, že Maďary byli i zrůdy jako fašistický vůdce Szálasi nebo komunistický vůdce Rákosi.

Trochu se nám tento nešvar začíná rozvíjet i v Čechách – kromě toho, že se pilně v oblasti ekonomické připravujeme na to, abychom Maďarsko během dvou-tří let dohnali a předehnali, začíná se rýsovat čím dál zřetelněji rovnice státní svátek rovná se pouliční kravály nácků. Samozřejmě úkolem policie je zmlátit na jednu hromadu drzé násilníky, ať již přicházejí zleva nebo zprava. Ono je totiž zcela jedno, jestli je rasizmus založen vědách přírodních nebo společenských. V této souvislosti rád připomínám vynikajícího německého myslitele Carla Schmitta , protože on ve své knížce Pojem politična vystihnul naprosto geniálně, o čem je při této příležitosti v samotných základech řeč (v Čechách jeho myšlenky zřejmě nejzdatněji popularizuje profesor Pavel Barša).

Další blogy k tématu:

Smrtelný hřích Michala Semína...

Omluva Paroubkovi a Pehe v blázinci

EU portál o homosexuálech

Nemusíme ale vždy mít před očima pouliční bitky nějakých frustrovaných hajzlíků, ono toto panovačné určování toho, kdo kým je, kdo může vstoupit do společenské diskuze a komu je to nutné z důvodů třídních, rasových a dalších zakázat, začíná daleko jemněji. Například tak, jak to předvedla revolucionářka Monika Pajerová v rámci oslav 20.výročí pádu komunizmu, která spolu s dalšími na prezidenta republiky Klause drze hýkala, že tam nemá co pohledávat. Nebo například tak, že nějaký německý europoslamec navrhuje svrhnout českého prezidenta kvůli tomu, že má jiné názory na evropskou integraci. Nebo když Zelení, kteří sobě zelení, ale nám všem ostatním spíše hnědí , psychiatrizují všechny, kdo si troufnou nesdílet jejich velké a nezpochybnitelné Pravdy. To jsou sice velmi drsné paralely, ale tam to opravdu začíná. Ty jsi člověk více, ty méně. Tobě je dovoleno mluvit, ty drž ústa. Monika může, Vašek ne.

Tohle všechno může znamenat konec Politiky, stejně jako konec Vědy. Politika totiž předpokládá, že s nesnažíme zničit protivníka jeho vyřazením z veřejného diskurzu a Věda zase předpokládá, že nic není definitivního, že pravdy musíme neustále falzifikovat a že se musíme pořád dál a dál tázat. Do veřejného prostoru patří všichni (občanem jsou všichni ti), kdo uznávají lidskost svého soupeře. Ergo – komunisté a fašisté a jejich sytější či vybledlejší druhy a podruhy tam nepatří, protože Politiku likvidují v jejich základech.

Včera jsem v TV viděl pořad u příležitosti 30.výročí úmrtí velkého maďarského spisovatele a dramatika Istvána Örkénye, který se daleko za hranicemi své rodné země proslavil především divadelní hrou Kočičí hra (Macska játék). Tu známe my v Čechách hlavně díky televiznímu záznamu s nezapomenutelnou Danou Medřickou a Vlastou Fabiánovou. Doufám, že se na to nedívalo moc nácků a že se třeba pak brzo neobjeví na stěnách divadla Istvána Örkénye nějaké nápisy o to, jak že je to hnusný židovský a tím tedy nemaďarský. Chodím denně do práce kolem katolické univerzity, kterou nějaký myslitel obdobného ražení vyzdobil sprejovými nápisy, že nám Židé zabili Krista Pána. Voni sou ale, pane vachmajstr, hlava!!

Zdá se vám, že přeháním? No v Maďarsku taky před nějakými třemi lety chodili náckové kanálama a dneska mašírujou o státních svátcích v centru, vyhrožují soudcům, vraždí. A jsme od toho daleko my, když syn našeho premiéra má ochranku kvůli svému židovskému původu, když vojáci elitních jednotek dávají dohromady seznamy Židů a když o státním svátku v našem hlavním městě musí policie provádět manévry? Komunista stejně jako nacista musí dostat před ústa hodně rychle a hodně tvrdě dřív, než se ocitneme v situaci, že nám budou poroučet. Oni naši děkové a báby nebyli žádný ufoni, byli to lidé jako my... a najednou se ocitli v situaci, kdy se kolem nich začalo věšet.