Topolánek dorostl v pořádného Topola

3. 03. 2008 11:53:26
Je až s podivem, že dodnes na Topolánkovi drží trapné mediální klišé, které se ho dnes již zcela v rozporu s realitou snaží líčit jako někoho, kdo je v čele ODS a vlády skoro náhodou, jako někoho, jehož schopnosti jsou zcela v rozporu s pozicí, kterou v politické hierarchii zastává. Podívejme se na to, kam se dostal Topolánek od doby, kdy stanul v čele ODS a kdy jej Klaus v proslulé smsce označil za falešného a prázdného. A také se podívejme na to, kam se dostal Paroubek od doby, kdy jej i mnozí příznivci ODS měli za protřelého stratéga.

Zjednodušující novinářská klišé pronásledovala Topolánka hned od začátku. Nepochybně to byla i vina jeho počáteční neobratnosti, která způsobila, že je dodnes mnohými považován za chachara z Ostravy bez řádného ideologického zázemí, který pro ostré slovo nejde daleko. Ještě před parlamentními volbami v roce 2006 to Paroubek v předvolebních televizních debatách bohatě využíval, ale už tehdy bylo zcela zřetelně znát, že Topolánek je debatu od debaty lepší. Topolánek od té doby vše vyhrál, Paroubek zůstal věčně druhým morálním vítězem a několikrát předvedl, jak dokáže zcela ztratit nervy. Je to velice důležitý moment, který jeho političtí soupěři (a novináři jako třeba pan Pečinka) neumí ke své vlastní škodě dostatečně vnímat a pochopit – Topolánek se pod tlakem dokáže velice rychle učit a zlepšovat se po všech stránkách. Rozhodně nemám na mysli jen vlastní mediální prezentaci. Funkce premiéra tlak na Topolánka dále zvětšila a Topolánek se začal učit ještě rychleji. Ponechám přitom stranou ono nesamozřejmé mistrovství, se kterým udržel nejen pohromadě, ale i v efektivním chodu koalici, v jejímž je čele.

Dobře je mnohé vidět na kontrastu, který se velice zřetelně objeví, když porovnáme Topolánka s Paroubkem. Nejsou totiž zdaleka jen ideologickými antipody. Topolánek s Paroubkem jsou sice oba povahy dosti vzteklé, oba se mnohdy neumí ovládnout a reagují iracionálně, hra emocí je na nich vidět takříkajíc v přímém přenosu. Topolánkova výhoda je, že jako se rychle naštve, tak rychle jeho vztek vyprchá a skončí to u vztyčeného prstu či u čtenářů Reflexu poslaných kamsi. Paroubka vztek dlouhodobě užírá a mnohdy zcela ochromuje a poškozuje - proto výklady o poslaneckém výdělku, proto partnerka, která se komixovému kreslíři Marešovi špatně ztvárňuje. Pořádá nesmyslné tiskovky ke každé bezvýznamné události, na kterých nezřídka děla sám ze sebe šaška. Nedostižitelným vrcholem byla dosud jeho přednáška o tom, kolik bere jako poslanec.

U Paroubka je také velice důležité, že nemá důvěru v sebe sama jako v muže (což myslím ve všech významech, které toto slovo může mít). Topolánek je tedy Paroubkovi soupeřem jako politik, ale snad ještě více jako MUŽ, Paroubek vnímá každou porážku od fyzicky značně většího Topolánka jako urážku svého mužství. Jako symbol si můžeme vzít fotku Paroubka s obrovským plyšovým medvědem, se kterým cestoval za svou vnučkou, kterou jeho jediný syn opustil několik dní po narození. U Topolánka může být stejným symbolem fotografie, jak ve sportovním oblečení ve skvělé náladě odnáší svého posledního potomka z porodnice. Podívejte se na ty fotky vedle sebe a řeknou vám o těch lidech více než tisíce novinových článků a politologických rozborů. I v politice se totiž chováme jako lidé. To není žádná psychoanalýza, takové věci vnímá každý z nás dnes a denně a je to naprosto přirozená záležitost. Paroubek veškerým svým jednáním za poslední rok a půl dává všemožně najevo, že je tato teze zcela pravdivá. Navíc mnohokrát ukázal, že sleduje naprosto vše, co se kde o něm objeví – včetně komixů nebo prakticky neznámých blogů. Je to neuvěřitelné a komické.

Vraťme se k Topolánkovi. Proč je tedy v mých očích LEADER v anglosaském smyslu slova? Nebojí se jít proti výzkumům veřejného mínění, nebojí se takříkajíc foukat proti větru – ať je to otázka radaru, Mašínů a daleko širšího kontextu třetího odboje, reformy veřejných financí jako celku atd. Paroubek je proti němu zcela neideologická osoba, čímž je velmi nebezpečný, protože jeho patologický egoizmus jej vede k nezdravé flexibilitě – může být stejně tak pravicovým socialistou (jako býval jako náměstek na pražském magistrátu), stejně jako tvrdým a bezohledným bolševikem. Jeho jediným měřítkem totiž je, co mu daná situace OSOBNĚ přinese. Nic víc, nic míň. Jeho záludnost a nevyzyptatelnou neideologičnost dále podtrhuje to, že všechno to, co provádí, provádí jako údajně věřící křesťan husitského vyznání. A že nedodržuje ani Desatero, je více než jasné.

U Topolánka se naopak stále zřetelněji vyjasňuje, co je jeho majákem a z čeho vychází. Kromě jeho dlouhotrvající podpory Konfederaci politických vězňů ČR je to jeho úcta politickému odkazu prvorepublikových politiků Karla Kramáře a Aloise Rašína. Topolánek nepochybně nikdy nebude tak častým návštěvníkem think tanků a různých konferencí jako Klaus, ale stejně jako u Klause si u něj můžeme být jisti tím, kam jde, kam směřuje a že jsou jisté věci, které jsou pro něj takříkající svaté, že jsou meze, za které nepůjde a že jsou cesty, z kterých nikdy neuhne. Jako se Klaus povahově i myšlenkovým zázemím podobá Thatcherové, podobá se Topolánek Reaganovi. Stejně jako nebyl Reagan intelektuál, není jím ani Topolánek, oba ale měli a mají silnou vizi, smysl pro spravedlnost, odvahu a další vynikající vlastnosti, které dělají z politika státníka. Takového, se kterým třeba v mnohém vůbec nesouhlasíme, ale přesto je chováme v úctě a máme radost, že je v čele naší země. Samozřejmě, že naše malá a krásná země má zcela jinou pozici a že i doby se změnily, některé věci jsou ale na lidech vidět stejně – ať jsou prezidenty světové velmoci ža časů studené války nebo malé země v Evropě za časů klidných a mírných.

Dejme si s Topolánkem trochu práci a hodnoťme jej v kontextu politické situace celé naší země. Dozvíme se tak víc. Jsou podstatnější věci, milí páni novináři, než jen to, že vás někdo poslal do prdele. Můj názor spíš je, že důležité je to, jestli můžete člověku věřit podání ruky. Klaus už určitě Topolánka za falešného a prázdného nemá. Topolánkovy projevy při prezidentské volbě byly jedny z nejlepších a také skvěle ilustrovaly kým dnes Topolánek je.

Moje články se s mým svolením objevují i na eportal.cz.

Autor: David Prokop | pondělí 3.3.2008 11:53 | karma článku: 34.75 | přečteno: 3158x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Evropa nehnědne, nýbrž blbne

Mlejnkův článek na Neviditelném psu se zabývá údajným hnědnutím Evropy. Příklady, které uvádí, ale nejsou o hnědnutí, ale o rozkladu politiky multikulturalismu podporované liberálně levicovými médii.

26.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 135 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Eurovolby: Nahá pravda

Volby do EP u našich sousedů – ve Spolkové republice – se konají dnes, v neděli 26. května. Stejně jako v drtivé většině zemí EU. Pokud bychom v těchto dnech projížděli Berlínem, překvapil by nás pozoruhodný billboard.

26.5.2019 v 8:30 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 222 | Diskuse

Martin Mařák

Federalismus je světově dominantní systém vlády

New World Order je otcem, Býlderberg synem a matička národů EU dobrotivá je matkou. Z nich vznikl moderní svět ve své novodobé podobě naděje, míru, svobody a prosperity a zároveň různosti v jednotě.

26.5.2019 v 6:21 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 174 | Diskuse

Andre Martirosyan

Demokracie neznamená nechat za každou cenu Babiše vládnout a Ovčáčka blábolit

V Praze demonstrují desetitisíce lidí za nezávislost české justice. Premiér Babiš oprášil svoji gramofonovou desku, zaseklou na slově kampaň, a prezidentův pochůzkář přirovnává protesty ke komunistickému puči v roce 1948.

25.5.2019 v 21:17 | Karma článku: 26.23 | Přečteno: 635 | Diskuse

Marek Trizuljak

Kdepak v EU, to u nás komunisté fakticky vládnou!

Reaguji na švandovní "sovětský" blud, který se objevuje ve zdejších diskusích. Prý EU ovládají komunisté

25.5.2019 v 18:33 | Karma článku: 20.21 | Přečteno: 565 | Diskuse
Počet článků 267 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2651
Ročník 1978. Oblíbení blogeři: pánové R. J. Hřebíček, Binko a Kremlík. Právě čtu István Bibó, Breviárium.

Najdete na iDNES.cz