Ne že bych byl nějaký fanatický divadelní fanoušek, ale včera se mi splnil sen, který jsem měl od doby, co jsem kdysi viděl televizní záznam divadelní hry Istvána Örkénye v českém provedení za začátku osmdesátých let. U nás to skvěle v titulních rolích Orbánové a Gizi zahrály geniální Dana Medřická a Vlasta Fabiánová, tady v Budapešti to v divadle pojmenovaném právě podle Istvána Örkénye brilantně podaly Judit Pogány a Piroska Molnár.
Judit Pogány - Orbánová...orkenyszinhaz.hu
Hra se tady v Budapešti v obnovené premiéře (autor to napsal už na začátku šedesátých let) hraje už přes dva roky a v divadle, kam se dle mého odhadu může vejít tak 200-300 lidí bylo i včera naboucháno do posledního místečka. Zážitek byl strhující, tato Örkényova hra, která z autora udělala mezinárodně uznávaného dramatika, je prostě geniální – je to vlastně tragedie o vážných věcech, přitom ale neuvěřitelně vtipně podaná. Hra trvá přes dvě hodiny, její většinu tvoří de facto takové monologové dialogy či čistě monology a přes to v jednom kuse táhne, nenudí, bouří, filozofuje.
Mistrovské dílo, které vám přesně ukáže, co je umění tvořit – tam je vše obnažené až na kost, postavené zcela na textu a vynikajících hereckých výkonech, tam se nic neschová. Má to obrovskou sílu, přitom to není to plané masturbační umění pro umění, co by umořilo vola.
Sám István Örkény (viz malé foto) tuto svou hru charakterizoval v krátkosti takto: “Kočičí hru (v originále Macskajáték – pozn. D.P.) přede mnou už odvyprávěly tisíce. Dva lidé se milují, ale objeví se překážky, kouzelná třetí celým svým ženským šarmem spoutá muže, šťastný pár předstoupí před oltář.... tento milostný trojúhelník se liší od svých předchůdců, jeho protagonistům není – náct, ani dvacet, ale přes šedesát. Všichni od sebe navzájem něco chceme. Jednom od starých už nechce nikdo nic. Ale když od sebe staří něco chtějí, my se tomu jenom smějeme.” (překlad D.P.) Zní to možná banálně, ale jak většina z vás z české varianty ví, Örkény to zpracoval naprosto skvěle.
Ano, tohle přes padesát let staré divadlo stále funguje...
I když je hra v českém provedení naturelem hlavních představitelek a scénou o dost jiná, stejně se mi dost často v mysli proháněla Medřická:
Maďaři vytvořili i film, ale ten jsem popravdě řečeno nedávno neměl sílu dokoukat... tak třeba někdy příště ;) :
Interview s autorem o hře:
