Z hlediska hospodářské politiky bohužel dnes již zcela prokazatelně neschopná maďarská vláda Viktora Orbána látuje více než stomiliardovou díru (v přepočtu na koruny), kterou sama způsobila nastavením jednotné daně z příjmu, mj. nápadem zavést od ledna DPH ve výši 27%. Do teď byla “jen” 25% a to k smutnému rekordu nestačilo, od ledna tedy bude v Maďarsku rekordně vysoká DPH a to prakticky bez výjimek.
Matolcsy a Orbán - důvodně se hledají pro pokus přivést vlastní zemi na buben...google
Snílek a fantasta Matolcsy, tragická figura na místě ministra hospodářství, dokonce přišla s nápadem na DPH 35% pro luxusní zboží. To vše za situace, kdy již několik let po sobě klesá strmě vnitřní spotřeba a třeba stavební průmysl je zcela v troskách. A tak se zvýší DPH, tato daň chudých, jak je trefně někdy nazývána. Nechci ale tady zabíhat do ekonomických podrobností, dnešní téma je jiné.
Totiž – kde končí daň a kde už začíná legalizovaná loupež či krádež? Jako většina – řekně společenskovědních – otázek, ani tato samozřejmě nemůže nikdy mít přesnou odpověď. Sám za sebe, s dlouholetou znalostí maďarských reálií, se domnívám, že maďarská vláda se rokem 2012 rázně přiblížila k takovým hodnotám daňového zatížení, které již tak ztěžuje zajišťování každodenních potřeb tak širokých vrstev obyvatelstva, která již tak ztěžuje jakýkoli typ podnikání, soukromé iniciativy, že začíná být morálně lehce zdůvodnitelné se placení daní vyhýbat. Tady snad už člověk ani omylem nemůže považovat neplacení daní za trestný čin – za ten to považuje soudce či policista ve službě, ale už dávno ne normální občan.
Samozřejmě, dnešní maďarská krize, nebyla způsobena jediným faktorem za nějakou krátkou dobu... ale: jak se na věci má dívat obyčejná sestra nebo začínající lékař v nemocnici, kteří dělají jako diví na směny a dostanou žebrácký plat zhruba 8 tisíc čistého (v korunách)? Za to vše pak vidí, že na nic nejsou peníze, že děti jsou ve školách krmeny jídly z nejlevnějších Tesco konzerv, ze kterých se člověku zvedá kufr jen je zahlídne v nějaký televizní reportáži, že mnohé samosprávy nemají ani na zaplacení energií atp.?
Nejsem žádný anarchista, ani obhájce bordelu, ale prostě někde už musí být hranice, kdy člověk řekne – děkuji, ne, milý státe, už to začíná překračovat všechny meze, působíš více potíží, než s kolika problémy pomáháš! Konec – stáhni se za hranici a dej mi pokoj. Hranice 25% DPH je myslím jasná skoro každému. Ale byly by to myslím velice zajímavá debata na pomezí politologie a ekonomie – bylo by zajímavé pokusit se určit nějaké přesnější parametry, kdy začíná mít člověk právo na ekonomickou vzpouru proti státu.
Sice je to nesmírně těžké – jak dokládající práce třeba Johna Rawlse a jeho souputníků z jedné strany a třeba Murraye Rothbarda ze strany druhé, ale pokusit bychom se o to měli, protože se to bude velice brzo týkat velice mnoha lidí v Evropě. Před staletími třeba takový Hobbes řekl, že vzpoura proti tyranovi-státu je zdůvodněná tam, kde stát sahá jednotlivci na život. Tak pro nedefinovat zdůvodnění ekonomické vzpoury jinak než jen jako další trapnou variantu marxistických blábolů??
Maďarsko je totiž česká budoucnost v horizontu několika málo let! Nesledujme to proto s pocitem pobaveného pozorovatele z vnějšku!
Poznámka - jak řekl klasik RJH: poslední dobou pozoruju, že mám ve všem pravdu :)) ZDE moje předchozí blogy o Uhrách stručně, ale třeba i rozvláčně.
