Odpoledne s Rómy v autobuse, v noci v tramvaji

V jeden den jsem měl v Budapešti s Rómy dvě diametrálně odlišné zkušenosti. Domnívám se, že celkem přiléhavě ilustrují podstatu rómské otázky.

Odpoledne jsem jel autobusem na poštu, při nástupu do busu jsem zavadil o dva nastupující Rómy, takže jsem se jim pochopitelně omluvil. Moje maďarština je bohužel pořád taková, že rodilý mluvčí skoro ihned pozná, že já rodilý mluvčí nejsem. Na to téma jsme se dali zcela spontánně do řeči. Ve zkratce autobusového cestujícího, který nemá moc času, jsme porovnali, jaká je situace pro Rómy u nás doma a jaká je v Maďarsku, jaká je hospodářská situace atd. Pak si mi ti dobře oblečení mladíci, zjevně nadaní nejen vysokou přirozenou inteligencí, začali stěžovat na to, jak ani po desítkách pokusů nemohou najít slušnou práci. Zavolají někam, kde inzerují volná místa, ale jakmile se dostaví osobně, je místo vždy obsazeno. Stěžují si, jak jim jiní Rómové kazí život (situací Rómů v Maďarsku jsem se už zabýval v blogu ZDE ).

Ten popis jejich neúspěšného hledání práci mi velmi přpomněl dokument, který jsem myslím viděl před pár měsící na kanálu Discovery – popisoval život normálního, běžně vzdělaného mladého černocha s malými dětmi hledajícího práci v New Yorku. Dělo se mu přesně to samé jako mými rómskými krátkodobými známými z budapešťského busu. To je rasizmus. Realista samozřejmě řekne, že to je racionální jednání, které vychází z dlouhodobé zkušenosti. Mně takové jednání moc racionální nepřijde (v duchu Misesovského liberaliizmu), spíš je to tupá šikana z pohodlnosti. Asi ne každý Róm touží po kariéře kopáče nebo hráče na cimbál.

Druhá zkušenost je z noční tramvaje, kterou jsem jel v centru města z kina. Nastoupila skupina několika Rómů s lahvemi piva v rukou, s cigaretou. Okamžitě spustili hlučný zpěv (mám za to, že v romštině), to mi trochu vadilo. Zřejmě jsem už nervní člověk a spíš než Josku Zímu můžu Zakka Wyldea. Další vývoj se už ale nedá svést na hudební preference v různých denních hodinách v MHD. Zábava totiž velmi rychle přerostla v prudkou hádku bez jakékoli logiky. Jeden rozdováděný chlapec zavadil lahví o dívku z jejich středu, té se sice zjevně nic závažného nestalo, ale (zřejmě) jejího chlapce to v momentě rozlítilo tak, že začal strašlivým způsobem nadávat a mlátit pěstí vší silou do okna tramvaje. To bylo naštěstí z nějakého velmi trvanlivého materiálu, a tak zuřivé údery za pohledů opařeně hledících cestujících vydrželo. Ani já jsem neměl odvahu hlesnout slovem proti.

V Maďarsku je docela zajímavá situace – samozřejmě (bohužel!) na místní Rómy je právem hleděno jako na většinou parazitující příživníky. Situace dále stupňují různé Maďarské gardy atd. V posledních dnech už dokonce dochází k vraždám – dva Rómové byli zastřeleni  po útoku Molotovovým koktejlem, další dva zabiti ručním granátem. Pravděpodobně se jedná o rasistické útoky, i když vůbec není vyloučena možnost, že vše souvisí s organizovanými skupinami rómských lichvářských mafií. Policie musela zřídit velký specializovaný vyšetřovací tým, byly vypsány vysoké odměny za informace vedoucí k dopadení pachatelů.

Na druhé straně probíhají různé TV soutěže typu  Megastar (v ČR myslím pod názvem Česko hledá superstar), kde se Rómové pravidelně umísťují na nejvyšších příčkách, dokonce vítězí a zařazují se mezi oblíbené domácí celebrity, které následně do zblbnutí kolují různými reality show atd. Na důkaz se podívejte SEM a taky TUHLENC . Všude o pořadí  rozhodují obyčejní lidé pomocí sms a Rómové se vždy, zcela disproporčně svému procentuálnímu zastoupení v populaci, umísťují velmi vysoko, dokonce i vítězí. Dovoluji si tedy tvrdit, že maďarská společnost není obecně rasistická (a zřejmě se dá analogicky stejně mluvit i o Češích a jiných národech). Navíc tento trend se začíná týkat i jiných menšin – asijských konkrétně, jedna vietnamská dívčina to dotáhla velmi vysoko v poslední řadě Megastar. Nemluvě o tom, že já v mnohých případech nejsem schopen rozeznat, kdo je Róm – Maďar a kdo je Neróm – Maďar. Jako Čech to prostě nedokážu. A jsem docela hrdý na to, že byly i případy, že i u lidí, se kterými jsem se stýkal i velmi dlouhou dobu, mi nepřišlo ani na okamžik na rozum, abych se zabýval jejich etnickým původem.

V ČR proběhly nedávno nepokoje v Litvínově, při kterých mnohé pseudohumanisty a různé novinářské cenzory překvapilo, že obyvatelstvo dlouhodobě terorizované Rómy podpořilo nácky. To je jen logický důsledek zakrývání problémů, o kterých se nesmí diskutovat, nebo se diskutovat smí, ale jen politicky korektně. V cenzuře diskuze, což se pak obrací hlavně proti slušným Rómům (třeba i těm mým autibusovým výše), se stále pokračuje – dnes jsem napříkald na idnes zaregistroval článek o tom, jak dětičky na infekčním oddělení jakési nemocnice demolují vše, co jim přijde pod ruku, močí v pokoji, hlučí atd. A nenapíše se, že to jsou samozřejmě (ano, samozřejmě, bohužel), malá cikáňata. To pak vede k tomu důsledku (jako obecný trend, který panuje v tomto diskursu, který je médii a politiky nuceně veden jednostranně), že i o úspěších rómských občanů se nedá referovat neutrálně, berou se jako jen jakési výjimky potvrzující pravidlo, výsledek protekce či jakési obdoby afirmativní akce atd.

Právě tato cenzura, tato filtrace, která stejně ničemu nepomůže, protože každý ví, která bije, to je to, co blokuje opravdovou diskuzi, která může vést k opravdovému řešení problémů. Nepojmenovat otevřeně, hloupě zakrývat, to pak má ty litvínovské důsledky. Problémy je třeba řešit dříve, než se začne střílet a než si z toho udělají živnost různé vypatlané hlavy.