Političtí vězni jako můj maják

V politice je vždycky těžké se orientovat. I když se člověk snaží informace získávat z více zdrojů, proniknout do hloubky, k podstatě, pod povrch každodenního šumu. Ani formální vzdělání není všemocnou záchranou. Zvlášť pro někoho, kdo nemá dostatečně dlouhou životní zkušenost (můj případ - je mi 29 let). Přirozeně proto hledáme nějakou autoritu, se kterou se nějak ztotožníme. To vůbec neznamená rezignaci na vlastní úsudek. Je to přirozená touha ztotožnit se s něčím, co cítíme jako správné.

Pro mě se takovým veledůležitým majákem - autoritou, podle které poměřuji spoustu věcí z českého politického života, stali političtí vězni doby komunizmu. Sdružují se v Konfederaci politických vězňů ČR (www.kpv-cr.cz). O tom, že něco takového vůbec existuje, jsem se před lety dozvěděl od mého dobrého kamaráda Michala Kuchty z Hořic, který s jedním z politických vězňů (muklů - jak si říkají) začal spolupracovat už na gymnáziu. Od té doby se podílel na ohromné spoustě projektů a pomohl na svět množství cenných věcí. Být Michalův kamarád a nic o jeho práci něvědět, to prostě nejde ;) Takže jsem se spoustu věcí od něj dozvěděl i já, postupně jsem se s některými mukly také občas setkával, byl na jejich akcích, občas s něčím vypomohl atp. Jsem sice z rodiny, která má také s komunisty svou zkušenost, neb můj děd byl kulak (na což jsem a budu hrdý), ale každé setkání s mukly byla a vždycky pro mě je fantastická zkušenost. Naprosto charismatické osobnosti, pevní, nezlomení lidé. Fárali na uranu, byli šikanováni a mučeni, rozvraceli jim rodiny, ničili jim živobytí, plivali na jejich lidskou důstojnost. Přesto je drtivá většina z těch, kdo přežili a dožili se dnešních dnů, nezahořklá, mnozí z nich udivují životní energií a elánem, sálá z nich nadšení, jejich stáří je moudré a především laskavé. Nic z toho ale neznamená rezignaci nebo zapomenutí. Hodnoty, pro které tolik jejich druhů zemřelo, v nich jsou a zůstanou a oni je šíří dál. To ONI nám vybojovali svobodu. Snad se na mě nikdo nebude zlobit, když tady napíšu, že většina z muklů opravdu nemůže "vystát" pana Havla. Nikdy ho nepozvali na žadné jejich setkání, není prostě vítán. Havel je pro ně symbolem nepotrestání zločinů komunizmu, symbolem toho, jak se mistrně podařilo mj. s jeho pomocí komunistům vysmýknout z jakékoli odpovědnosti za strašné zločiny, které spáchali. Nezapomínají na všechny Havlovy Adamce, Čalfy a Pitharty, na jeho intelektuální sedánky s lidmi, kteří v době, kdy oni seděli na Mírově, v Leopoldově, na Ilavě a na tisíci dalších místech, kdy se mučilo v kobkách a věšelo, psali oslavné traktáty na režim a pěli slávu Stalinovi. Není zapometuta ani doba, kdy pan Havel jezdil do pivovaru Mercedesem. Vůbec nemám v úmyslu tvrdit, že pan Havel jest arcisatanem nebo že nevykonal pro naši zemi nic dobrého. Chci jen říct, že ještě dnes v naší krásné zemi žijí tisíce lidí, kteří vykonali nezměrně více než on a že mnoho z nich k němu opravdu nechová velkou úctu. A já to vnímám, protože jejich pohled je pro mě velmi důležitý. Pana Klause na svá setkání zvou. Určitě ne proto, že by si o něm všichni mysleli, že jest dokonalou bytostí, to ne. také mu leccos vytknou. Ale jeho zvou, jeho, kterého paní Šiklová má za člena tzv. šedé zóny.