Chartisté spolu s odboráři proti reformám

Velká část bývalých tzv. mluvčích Charty 77 se postavila proti provádění reformy ve zdravotnictví a napodobili tak soudruhy odboráře – od těch se to ovšem čeká jaksi automaticky. Od chartistů, byť většina z nich byla a je rudá až hanba, je to pro mě trochu překvapení, protože jsem od nich nezaznamenal v poslední době žádná prohlášení k aktuálním záležitostem české politiky.

Co se ale divím, teď když se Julínek s Cikrtem chystají vraždit novorozeňata a konat nedobrovolné euthanazie na důchodcích, musí se i stařečkové a stařenky z charty hlásit o svá práva! Rozhodně v tom nemůžou nechat jen Ústavní soud v čele se bolševických gerontem a bývalým socialistickým místopředsedou vlády Rychetským (tu máš nezávislosti jednu pořádnou na držku...na!). Kdyby se tak radši s Víťou Jandákem a s nezpívajícím nebubeníkem Víťou Vávrou odstěhovali smrdět ke krokodýlům na Floridu!

Ale opravdu bych měl to divení vynechat – charta, to jsou povětšinou (pro přihlouplé: povětšinou neznamená vždy!) salónně-kavárenští intelektuálové typu pana Havla, který se spartou v ruce umí básnit o údělu dělnictva, ale jinak se spíše soustřeďují na to, jak si užívat s miliony, které nastřídali zlí kapitalističtí předci. Další běžný model je nějakej strejc, kterýho po invazi spřátelených vojsk vypudili soudruzi ze strany a on pak jen předstíral, že v 50. letech neopěvoval Stalina a nevyzýval k věšení třídních nepřátel. Zato určitě strašně záviděl Husákovi a Štrougalovi jejich Sanopz. A tak dnes, kdy krvavý Julínek chce pár desetikaček, aby se ve zdravotnictví vyloženě neplýtvalo jako donedávna, je hned oheň na střeše. Vždyť co dáš lékaři či lékárníkovi, nemůžeš následně prochlastat, prohulit, nebo proslintat v cukrárně u věnečku a rakvičky! To dá halt rozum, když teď většina Čechů nemá co do huby a špinavý děti žebraj vo kůrku na ulicích!

A tak milí chartisté, kteří drželi ústa a krok, když Paroubek s bolševiky jel jak hlasovací mašina, se můžou roztrhat, když je u vesla Topolánek a spol. Ale co – oni se nám jen staří soudruzi, kteří neuspěli s jinými soudruhy v boji o koryta kdysi před lety, nyní jen projevují ve své staré kráse. A nebudu snad ani jmenovat ilustrační případy mluvící za vše typu Uhl nebo Karásek a Dienstbier . Stačilo by, aby Grebeníček nebo Vojta Filipů řekli třikrát za sebou „reformujeme se“ a už by pěli ódy na to, jak by socánek s bolšánkem měli spolupracovat, páč jim oběma leží na srdci úděl pracujícího lidu (kterýho by se oni popravdě nedotkli ani motykou a když už se s ním potkali, tak u toho muselo bejt chlastu a kuřiva až běda, aby to snesli vůbec). A oni by pak s odborářskou elitou drželi znovu ústa a krok a tiše předli, jak že to v té naší krásné a milé zemi jde. No teda spíš by se asi mohli usmát k smrti, jak se jim zas podařilo utáhnout masy na nudli! Jedni v montovně, druzí v kavárně - nezdá se vám to geniální??