Maďarsko má novou ústavu – stranický diktát

Včera, zřetelně a záměrně symbolicky na velikonoční pondělí (v symbolech tohoto typu se zde vyžívají), podepsal maďarský prezident Pál Schmitt novou ústavu, kterou přijal zdejší parlament jen několik dní před tím. Nebylo to žádné překvapení, vždyť vláda premiéra Orbána má sama o sobě dvoutřetinovou ústavní většinu v parlamentu, takže si může dělat co chce. Je to ale ústava nikoli celého národa, jak se ji snaží prezentovat, ale ústava zcela stranická a přesněji ještě spíše výsledek tvorby několika málo lidí.

Schmitt u Klause v dubnu tohoto roku.klaus.cz

Pro tuto ústavu totiž hlasovali zcela výhradně jen poslanci vládní strany. Socialisté a zelení LMP se hlasování vůbec neúčastnili, aby diktát Fideszu-KDNP nelegitimizovali, fašistický Jobbik hlasoval proti. Pozorovatel neznalý hloubky věcí by mohl namítnout, že jako no a co, když mají dvoutřetinovou ústavní většinu, tak proč by nemohli mít vlastní novou ústavu, zvláště když Maďarsko bylo jedinou zemí ve středoevropském regionu, která od roku 1989 svou ústavu nijak významně neměnila.

To je sice hezká úvaha, ovšem ústava by vždy měla být záležitostí pokud možno co nejširšího konsenzu, protože je to základ všeho zákonodárství, má být skutečně dokumentem celonárodním. Není tedy možné tento dokument pojmout jako demonstraci momentální převládající politické síly, jediného světonázoru, tak jak se to stalo v Maďarsku. Navíc Fidesz-KDNP v předvolební kampani své ústavní záměry zcela zatajil, takže lze s úspěchem pochybovat, zda k tomu měl opravdu mandát. Z čistě juristického hlediska ano, ze všech jiných možný ohledů rozhodně nikoli.

Fidesz-KDNP získal dvoutřetinovou většinu v parlamentu s tím, že získal jen 52% hlasů těch občanů, kteří přišli k volbám – ústavní většinu mají tedy jen díky nastavení volebního systému. Navíc od začátku tohoto roku je z opakovaných výzkumů veřejného mínění zcela jasné, že vládnoucí koalice ztratila mnohoset tisíc hlasů. Jistě mj. i proto, že dělá přesný opak toho, co naslibovala v předvolební kampani. Po socialisticku lhali ráno, v poledne i večer a pokračují v tom dosti směšném způsobu i dnes. To je tedy celá škála důvodů pro to, aby vláda pro ústavu hledala široký konsenzus a ne aby diktovala. To ovšem zcela odporuje stylu premiéra Orbána, který se ze skutečného bojovníka za demokracii z konce 80.let projevil již zcela jasně jako paranoidní diktátor horthyovského střihu.

Nová ústava má v preambuli řeci o Svaté koruně, již v samém základu tedy po trianonsku zasahuje daleko širší území, než v kterém dnešní Maďarsko právoplatně je. Obavy okolních národů jsou oprávněné, protože v následujících měsících maďarská vláda nepochybně zavede hlasovací právo i pro Maďary žijící za hranicemi. Praktikují politiku na nebezpečně etnickém základě – zcela otevřeně to několikrát řekl vícepremiér Semjén při návštěvách krajinských sdružení v okolních zemích a je s podivem, že ho odtamtud místní vlády nehnaly. Je to jeden z řady důkazů toho, že vlády okolních zemí jsou k Maďarsku kromobyčejně přívětivé a trpělivé. Otázka je, jak dlouho to vydrží.

Další texty o politice v Maďarsku ZDE.

Kromě ústavy jsou v dnešní maďarské politice velice důležité následující momenty. Orbánova vláda provádí naprosto bezprecedentní rozpočtovou restrikci. Ta po úspěších předchozí vlády Bajnaiho dává maďarské finanční politice konečně skutečně stabilní základy. Obrovské problémy jsou bohužel s rozpočty samospráv – i velká města jsou na pokraji bankrotu. Ještě větší problém je, že finanční úspěchy a restrikce jako celek jsou na úkor chudých, kterých je tu opravdu hodně. Bohatým vrstvám se naopak ulevuje na dani a poskytují se další úlevy. Je to dosti nepochopitelné. Už teď se proti Orbánově vládě pořádá jedna demontrace za druhou a to hlavně v řadách státních zaměstnanců. Orbánova vláda v tomto skutečně dělá celou řadu věcí dobře, ale nepochopitelné je to, že to jde zcela na úkor všech, kdo mají zhruba pod 25 tisíc (v přepočtu na Kč) hrubého.

Dalším velkým problémem je, že vláda v chudých oblastech země toleruje fašistické úderky Jobbiku. Ačkoli vláda slovy ministra vnitra Pintéra opakuje, že jen stát má monopol na užití síly a že nic jako paramilitární jednotky nedovolí, obyvatelstvo v chudých obcích na severovýchodě země zažívá již celé týdny opak. Ano, je pravda, že je tam velká (rómská) kriminalita, ale přece není možné, aby tam chodili po ulicích holohlavci v černých uniformách a legitimovali občany na etnickém-rasovém základě (ano, to jsem opravdu zíral s otevřenými ústy, když jsem to viděl v televizi). To měla po prvním takovém pokusu zcela rázně ukončit nějaká policejní zásahová jednotka. Premiér Orbán ale zřejmě demonstruje, že mohou přijít daleko horší věci, pokud se jej budou snažit v zahraničí tvrdě kritizovat jako kupř. kvůli mediálnímu zákonu nebo právě třeba kvůli procesu ústavního diktátu.

A zde pro ilustraci příklad práce fašistických úderek a schůzí v praxi současného Maďarska: