O zlých neonacistech a hodných anarchistech s kostkou v ruce

Tak se díky sobotní bitce v Praze zase jednou naše malá krásná země dostala i do zpráv CNN a i v Maďarsku to 3 dny opakovali ve zprávách, že i v té České republice se producírujou po ulicích náckové. Policie naštěstí situaci zvládla perfektně a těžko jí co z tohoto pohledu cokoli vytýkat. Zajímavější je, jak se zase ve své nahotě vyjevil rozdílný přístup k pravicovému a levicovému extremizmu. Ač jsou oba stejně nebezpečné, k náckům je většina médií zcela správně nesmlouvavá a kvituje s potěšením, když jim zásahová jednotka někde na vsi vypráší po koncertě kožichy, v případě anarchistů a jiné levicové svoloče je to o poznání jiné.

Tento nepochopitelný princip, kdy se rozlišuje mezi nácky a levicovými extrémisty jako mezi horšími a lepšími je opravdu zvrácený. Bílá síla, komunistická mládež, hammerskins nebo anarchisté – všechno je to parta agresívních primitivů, kteří chtějí vnutit svoje úchylné patologické myšlenky násilím ostatním. Obojí je třeba potírat a nedělat mezi nimi rozdíly, protože mezi nimi rozdíly nejsou. To by si měla uvědomit především policie v čele s příslušnými specializovanými složkami.

Ekonom Kohout na svém nedávném blogu na Aktualne.cz správně připomenul, že na nacizmu nic pravicového rozhodně není, protože veškerá praktická opatření, která za své vlády realizoval, jsou zcela z komunistické kuchyně. Že se mezi sebou oba extrémistické póly nesnášejí, ba že se potírají? To rozhodně není tím, že by mezi nimi byly až takové rozdíly, je to naopak tím, že jsou si velice podobné, proto jsou si navzájem nejtvrdšími soupeři. V boji o to samé se na vrchol ke korytům může dostat jenom jeden. A výsledky, jak víme, má komunizmus a nacizmus stejné, obdobně jako způsob vlády. Jen těmi blbými kecy se snad povrchově někdy liší.

Možná ale i v něčem jiném je v přístupu policie problém – oni se ani někteří vysocí důstojníci za svoje trošku divné názory nestydí. Příkladem ilustrativním budiž šéf protidrogové centrály Komorous, který občas přijde na tiskovku v kožených kalhotách a jindy si zajde s Landou vybělit svou již bez tak bílou rasu někam na Vyšehrad. Nepřekvapí tedy ani pohled do vymazaných řádků jeho životopisu z mladických let, kdy se snažil, aby co nejlépe posloužil komunistickým mocipánům. Ale to je už tradice, kterou mnozí nechtějí nebo neumějí vidět – mezi pravicovým a levicovým extrémizmem je velmi plynulý přechod a bez ohledu na to, co stoupenci obou extrémistických pólů nosí na tričkách, co říkají a provádějí, jedná se o to samé.

Jaký je rozdíl mezi tím, když vás někdo zmlátí pálkou (skin) nebo když na vás někdo hodí žulovou kostku (oblíbeno u anarchistů)? Jaká je rozdíl mezi hákovým křížem a rudou hvězdou? Jaký je rozdíl mezi narozeninamy Hitlera a Lenina? Jaký je rodzíl mezi tričkem s Che Guevarou a slzou uroněnou při příležitosti výročí úmrtí Rudolfa Hesse? Pro mě žádný. Obojí je to špína. A je to špína od začátku, od první myšlenky, od prvního činu. To platí i pro komunizmus, v jehož případě se mnoho „intelektuálů“ snaží tvrdit, že tento se liší od nacizmu, fašizmu a jiných zločinných ideologií tím, že u něj šlo o dobrou myšlenku, kterou ovšem někteří pomýlení či špatní lidé pokazili. Tak to není, je to ZLO od počátku samého.

Atmosféra ve společnosti je ale dosti jiná – zatímco příslušnost k náckům de facto člověka (zcela správně!!) společensky diskvalifikuje a je povětšinou únosná jen pro některé sociální skupiny, hlásit se ke komunistickým myšlenkám je často chápáno jako roztomilá mladická nerozvážnost, případně dokonce jako výraz idealizmu, který je málem třeba zvláště cenit! Zvedá se mi z toho žaludek.

V této souvislosti doporučuji web Konfederace politických vězňů ČR - www.kpv-cr.cz.

Moje články se s mým svolením objevují i na eportal.cz.

Pozn.: omlouvám se čtenářům, který schází moje reakce na jejich reakce, ale já odmítám používat nový systém diskuzí, protože si nehodlám kvůli jeho chybnému chodu zřizovat další emailovou schránku.