Maďarské provokace, hlasování nohama a česká státnost

Mezi Maďarskem a Slovenskem to občas pořádně zajiskří – naposled kvůli tomu, že slovenský parlament odhlasoval nezměnitelnost a platnost tzv. Benešových dekretů. Naprosto bezvýznamná událost, která ani na minulosti, ani na současnosti vůbec nic nezmění. Přesto došlo k tomu, že maďarská politická reprezentace, stejně jako maďarští Slováci jako jeden muž či žena protestovali, došlo k diplomatické přestřelce a média obou zemí toho byla plná. Je to situace velmi odlišná než u nás – obdobné události mezi ČR a Rakouskem, případně Bavorskem mají daleko menší intenzitu, jsou podstatně řidší, mají citelně menší vliv a popravdě řečeno Čechy jako celek prakticky nezajímají.

Aby toho kolem té výše zmíněné přestřelky nebylo málo, maďarský prezident László Sólyom při návštěvě jižního Slovenska deklarované jako soukromá udělal několik zcela politických vyjádření k výše zmíněné problematice, na což slovenská diplomacie reagovala povoláním maďarského velvyslance k vysvětlení této vyložené a hlavně zbytečné provokace. Premiér Fico navíc ještě předtím maďarského prezidenta velmi oprávněně a důrazně formou tiskové konference upozornil na to, že slovenská vláda nebude trpět na svém území diplomatické excesy tohoto druhu. Velmi trefně poznamenal, že jih Slovenska není sever Maďarska. Nato odřekla předsedkyně maďarského parlamentu Katalin Szili účast na politicky neutrální kulturní akci se svým protějškem Paškem a jala se místo toho raději klást věnce opět někde na jihu Slovenska. Naštěstí si odpustila projevy.

Není pochyb o tom, že ve slovensko-maďarských vztazích zůstává spousta nevyřešených otázek minulosti. Pro Čecha je ovšem naprosto fascinující, jak mnoho Maďarů žije problémy minulosti – tedy hlavně Trianonem a Benešovými dekrety, které ovšem pro maďarské obyvatelstvo na jižním Slovensku rozhodně neznamenalo tytéž věci jako pro Němce v českých pohraničních oblastech. Na často konaných demonstracích opozičního Fideszu Viktora Orbána, na fotbalových utkáních a nevím kde všude ještě to vypadá, že většina Maďarů neví, jak vypadá jejich vlajka – nad tou oficiální totiž početně na veřejných setkáních často vítězí červenobílá arpádovská vlajka oblíbená nacionalisty, šovinisty, fašisty a antisemity.

Můžeme se samozřejmě donekonečna dohadovat o tom, jestli byla první slepice nebo vejce, kdo komu ublížil dřív nebo víc. Výsledku se nikdy nedobereme a historická skutečnost bude stejně vždy velmi vzdálená tomu, v jakých pohádkách a mýtech o minulosti žije většina populace (jak u nás dokázal celkem přesně popsat, zpopularizovat a občas taky nepřiměřeně přehnat nedávno zesnulý historik Dušan Třeštík). Nemá to mnoho smyslu a přiznejme si, že většinu normálních lidí za normálních podmínek otázky historie celkem pochopitelně ani mnoho nezajímají – u nás o tom nanejvýš Bohouš Doležal napíše pětistý článek s variací na totéž téma a hnutí Antikomplex vydá knížku s obrázky.

Pro Čechy je daleko podstatnější je spokojený rodinný život a budování úspěšné kariéry. Žádný biedermeier maloměšťáka, to je jen výraz samozřejmosti, s jakou si můžeme bohudík dovolit naši státnost chápat. Jsme zkrátka jinde, na jiné úrovni – to je objektivní fakt a nikoli výraz nabubřelosti. Můžeme si dovolit Járu Cimrmana a Švejka, protože my jsme už před sto lety měli ČKD, Škodovku, Živnobanku, Josefa Hlávku a Baťu. Na Slovensku tehdá honili ovce na Oravě a v Maďarsku kromě pár podniků v Budapešti tak leda sušili papriku – domnívám se, že z takto ad absurdum dohnaného přehánění lze někdy vyčíst pro dnešek ze včerejška daleko více než z lecjaké historické monografie.

Není pochyb o tom, že s nástupem Ficovy vlády, jejímž členem je i Slotova SNS a Mečiarova LS-HZDS, došlo k přitvrzení v oblasti národnostní politiky. Je určitě pravda to, že v této oblasti je Ficova vláda podstatně méně smířlivá a uvážlivá než byla vláda Dzurindova, na druhou stranu je ovšem nezpochybnitelné, že je podstatně smířlivější a uvážlivější než byly vlády Mečiarovy. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že Ficova diplomacie praktikovaná ministrem zahraničí Kubišem již několikrát prokázala, že je na vyšší úrovni než maďarská, že nechce problémy zbytečně hrotit. Výkřiky vyšinutců zahlazuje a v podstatě jen reaguje na výpady.

Někdy člověku zůstává rozum stát nad tím, o co maďarské reprezentaci jde, protože někdy to vypadá, že socialisté v čele s premiérem Gyurcsányem soupeří s opozičním socialisticko-nacionalistických Fideszem Viktora Orbána o to, kdo bude vůči Slovensku vystupovat více diplomaticky přehlíživě (příznačné je časté používání termínu Felvidék pro Slovensko), či kdo bude více provokovat, více žít s duchy minulosti. Tomu všemu pak zdatně sekunduje prezident Sólyom. Gyurcsányovi jako by chyběla v tomto směru odvaha vybočit. Co dokázal v ekonomice, o to se ani nepokouší v zahraničí politice – v té vypadá jen jako umírněný Orbánův klon. V Maďarsku ještě nedorostl politik a státník Dzurindova formátu. Maďaři by si měli ve vlastním zájmu všimnout toho, že za Slovenskem pomalu zaostávají již nejen hospodářsky.

Samozřejmě - Slováci zase mají opilce Slotu a pošuky kolem Matice Slovenské produkující nesmyslné ahistoricky šílené bláboly o Pribinovi, případně katolické nacionalisty předpotopního střihu rozplývající se nad géniem Hlinkovým a Tisovým jako je Čarnogurský. Můj celkový dojem ale je, že takříkajíc na tahu je maďarská politická reprezentace. Už je konečně na čase uznat bez jakýchkoli podmínek a plně suverenitu Slovenska a přestat vířit problémy minulosti, jejichž valnou část zavinila maďarská politika svou tragickou zaostalostí a schopností se vždy rozhodnout špatně.

V prosinci budou obě země v Schengenském prostoru – jaký smysl má dohadovat se o Trianonu a dvojím občanství v době, kdy nikdo nikomu nebrání studovat, podnikat, pracovat či rekreovat se kdekoli na Slovensku i v Maďarsku?? Maďarský ropný koncern MOL a banka OTP vlastní leccos na Slovensku, slovenská ekonomika zase vydělává na tom, že díky daňovým podmínkám vytvořeným Dzurindovou vládou se spousta maďarských firem zaregistrovává v Bratislavě, Slováci po tisících nakupují nemovitosti v Maďarsku, protože jsou pro ně levnější.

Prostě na normální, běžné, nepolitické úrovni slovensko-maďarský život v klidu funguje. Zdá se, že jen příliš mnoho politiků chce vytloukat body na umělém oživování a zesilování starých problémů, které dnes při použití rozumu domácího nemohou mnoho znamenat. Slovensko a Maďarsko jsou krásné a pyšné země, které vedle sebe mohou při troše snahy v klidu žít a těžit ze vzájemné blízkosti. Slováci i Maďaři tohle všechno už odhlasovali nohama, teď je čas na politické reprezentaci obou zemí, aby dokázala, že se netočí podle menšiny zakomplexovaných a frustrovaných (byť je stále nepřehlédnutelná a politicky relevantní), ale podle většiny normálních lidí žijících normálními problémy vyspělých zemí v době míru. Zakomplexovaní a frustrovaní tráví svůj trapný a ubohý život hledáním nepřátel, ti druzí žijí v osvěžující samozřejmosti se svými přáteli.

Pozn.: maďarské politice jsem se věnoval v několika předchozích blozích.

Moje články se s mým svolením objevují i na Angle.cz a na eportal.cz.