Maďarsko, nemocný muž na Dunaji

Na jaře tohoto roku získal Fidesz-KDNP 53% hlasů a 66% mandátů v parlamentních volbách a zajistil si tím ústavní většinu. Mírný optimista jako já čekal nějaký ten nacionalistický úlet (jak už je to v Maďarsku jakýmsi samozřejmým koloritem) a jinak rychlou cestu vpřed. Nezvykle silný mandát k tomu dal opravdu výjimečnou příležitost. Dnes je již jasné zklamání nejen na straně mírných optimistů, ale postupně i v celém maďarském národě. Dosavadním vrcholem je putinovsky nestydatý mediální zákon, který je výrazným návratem do minulosti a přesunem na východ.

Attila Mesterházymszp.hu

Na mediální zákon se dnes chci soustředit, desítky dalších záležitostí týkající se Orbánovy vlády najdete v mých předchozích blozích na maďarské téma. Mediální zákon je totiž něco, co už zkrátka Orbánově vládě na rozdíl od předchozích excesů neprojde, protože tentokrát už se zvedá opravdu mezinárodní vlna kritiky a to s důrazem na to, že Maďarsko bude v následujícím pololetí předsednickou zemí EU (oficiální web ZDE). Maďarsko již nekritizují jen evropští politici a evropský tisk, ale získalo si již „popularitu“ i v zámoří (pro hungaristy přehled třeba ZDE). The Washington Post už dokonce doporučuje americké administrativě, aby bojkotovala summity EU pořádané maďarskou vládou.

Proč tak ostrá odpověď? Maďarský mediální zákon totiž opravdu v civilizované části Evropy nemá obdobu. Zde výčtem několik fakt: orgán dohlížející nad maďarskými médii vede politička Fideszu jmenovaná na 9 (slovy devět) let, v radě jsou jen exponenti vládní strany, orgán může udělovat všem druhům médií okamžité likvidační pokuty až do ekvivalentu zhruba jednoho milionu dolarů za velice vágně formulované prohřešky typu urážka lidské důstojnosti, „nevyrovnané“ zpravodajství či překročení 20ti procentního limitu, který mají tvořit v mediálním prostoru kriminální kauzy. Dále tento orgán může jako policie vtrhnout fyzicky do sídel médií, vyžadovat okamžité důkazy, předkládání materiálů včetně tajných novinářských zdrojů atd. Je to zcela bez pochyb snaha ovládnout zcela mediální prostor. A to nejen veřejnoprávní média, která již jsou plně v rukou vlády.

Ještě na podzim se dle výzkumů veřejného mínění zdálo, že vláda svou podporu prakticky neztrácí. Podpora je sice i nadále velmi nadprůměrná, ale už dnes je jasné, že jak od vlády, tak od strany Fidesz i osoby premiéra Orbána se veřejné mínění začíná zřetelně odklánět. Prosincové výzkumy už hovoří o statisících zhrzených příznivců a to hlavně mezi mladšími, vzdělanějšími lidmi ve větších městech. Naopak poslují socialisté vedení čím dál zdatnějším Attilou Mesterházym.

Kritici Orbánovy vlády v řadách médií i politiků doma i v zahraničí se spolu s velkými finančními institucemi včetně ratingových agentur shodují na tom, že Orbánova vláda je neschopná nabídnout nějakou rozumnou střednědobou perspektivu pro zdejší hospodářství, že prozatím jen pomocí adhoc akcí látuje největší díry (obdobně to vidí i centrální banka, která v krátké době kvůli inflačním nebezpečím zvedla opět o 0,5% úrokové sazby na 5,75%). Po rozkradení 10 mld euro ze soukromých důchodových fondů je mediální zákon asi druhou nejzávažnější chybou maďarské vlády. Menších, ale stále závažných prohřešků je za toho třičtvrtě roku hned několik tuctů.

Na období únor-březen 2011 slibuje maďarská vláda, že konečně ohlásí plán skutečných strukturálních reforem s citelným dlouhodobým účinkem. Vřele doporučuji, protože jinak bude v dohledné době (horizont jednoho volebního období) opět hodně zle.

Jsem sice silným kritikem stavu dnešní EU, ale přesto musím konstatovat, že kdyby Maďarsko bývalo nebylo v EU, je velice pravděpodobné, že by se přeměnilo ve velice autoritativní polodemokracii s klerofašistickými prvky. Náběhy jsou i tak víc než zřetelné.