Maďarským prezidentem se stal obyčejný kariérista Pál Schmitt

Pál Schmitt je vcelku modelovým případem kariéristy, který umí zaujmout skvělé posty prakticky za jakéhokoli režimu. Zkrátka formát, který je vždycky – na Slovensku mají obdobný model v Ivanu Gašparovičovi a také u nás byl v nabídce – Jeník Švejnar.

Schmitt v roce 1976index.hu

Pál Schmitt je inteligentní muž. Umí jazyky (byl v 90.letech velvyslancem), je bývalou světovou hvězdou šermu (konec 60. a počátek 70.let), udělal kariéru v maďarském olympijském výboru za kádárovského socializmu i po roce 1989. Je také jakousi obdobou Paroubka – také vedl něco jako luxusní RaJ, totiž prestižní budapešťský hotel Astoria a jiná zařízení. Paroubek je ovšem již jen hvězdou fejsbůku. Vrchol Schmittovy politické kariéry je samozřejmě nyní, i když už před prezidentským postem byl kratince předsedou maďarského parlamentu a několik let také místopředsedou evropského parlamentu.

Schmitt je pochopitelně hvězdou vládního Fideszu a je velice zajímavé, že právě jeho, protože tato politická strana se velice ostře staví proti socialistické minulosti Maďarska. Nechci tvrdit, že nový prezident je nějakou super hvězdou gulášového socializmu, ale zmíněnou variantou maďarského Paroubka nepochybně je – mluvím tady o typu lidském, nikoli o identické odrůdě politické ideologie. Tam by se samozřejmě náš stolník z RaJe a ředitel z Astorie mnoho nepodobali.

V Budapešti chtějí rozhodovat, kdo je na Slovensku Maďar a kdo ne

Je maďarský nositel Nobelovy ceny Maďar? Je Klaus Čech?

Jeníček nás laskavě bere na vědomí

Premiér Orbán, který má Schmitta za nejúspěšnějšího maďarského politika všech dob a který byl samozřejmě tím hlavním, kdo nového prezidenta vybral, se v tomto případě chová opravdu překvapivě nekonzistentně. Všichni maďarští prezidenti od roku 1989 – Arpád Göncz, Ferenc Mádl, stejně jako László Sólyom – byli před rokem 1989 jednoznačně protirežimní intelektuálové, kteří si zachovali stejné postoje i po roce 1989. Tedy lidé velice názorově vytrvalí, respektovaní intelektuálové, byť si samozřejmě o jejich rolích v jednotlivých epizodách maďarské politiky pop roce 1989 můžeme myslet leccos. O něčem leccost vypovídá také to, že ani Sólyom, ani Göncz, se včerejší inaugurace, která proběhla v tragikomicky malém bílém stanu na nádvoří prezidentského paláce, demonstrativně nezúčastnili.

V tomto kontextu je to pikantní hlavně u Schmittova předchůdce Sólyoma, který de facto po celou dobu svého mandátu (a zvláště koncem roku 2006), šel Orbánovu Fideszu přímo na ruku. Ale bylo mu to málo platné. Ve víření nacionalistických nálad si ovšem Schmitt se Sólyomem v ničem nezadá. Je jenom hrozně komické, když maďarský nacionalizmus propagují osoby se jménem Schmitt, Pokorny atp.