Dox – tam už mě víckrát neuviděj! Mumok na vás!!

V Praze v Holešovicích již nějakou dobu funguje galerie moderního umění Dox. Podíval jsem se do ní až před několika dny a mé natěšení se proměnilo v udivené zklamání za 120 Kč a to prý jsem to měl ještě se slevou, páč se dle slov děvčete z pokladny nějaká expozice předělávala. Pokud by někdo chtěl zničit moderní umění, měl by tam nahnat všechny dítka školou povinná a to povinně! Zaručeně by je pak “na umění” nikdo nedostal ani párem volů.

Adriena Šimotová v Doxu nebylagoogle

Galerie má pěkné webové stránky , pyšní se pochvalnými recenzemi na různé akce včetně prezentace kandidátů a laureátů Chalupeckého ceny, je umístěna ve starých industriálních prostorech, které bývají pro moderní umění zpravidla hotovým požehnáním. Zdálo se mi to jako vynikající a velice slibná kombinace. Mnozí na to pěli chválu jako na něco, co v Praze velmi chybělo. Já si tím tak nejsem jistý.

Můj první dojem byl – chaos. V Doxu se prostě ztratíte, uspořádání je ve stavu čirého zoufalství. Tam se něco děje, ale asi nikdo moc neví co. Pořád chodíte po nějakých chodbách, lezete po schodech, jdete a zase se vracíte a lámete si hlavu, jestli jste už tady byli, jestli jste něco nevynechali. Zcela tragická je část galerie, které říkají věž – výstavní prostor je tam velmi malý, jsou tam vlastně jen schody. A kde nejsou schody, tam jsou někde za sklem zmačkané vypité krabice od džusu nebo tam visí na zde nějaké kresbičky jako od pětiletého autistického děcka. Umění jako řemen. Nějaké důchodkyně tam sledovaly nějaké video.

Zbytek prostor na tom byl o něco líp, ale i tak to byla stěží navoněné bída. Na dvoře Černého kýč Entropa. V budově, o kterou je megadílo za peníze blbců platících daně, opřeno, ještě stále z půlky stavebně nedokončené prostory, kde se částečně ztracíte mezi pozapomenutým zednickým náčiním a částečně se třesete vlezlou zimou, i když si neodložíte hubertus v šatně, kde spí jakási slečna s nohama na stole. Pak narazíte na něco, co má být jakási expozice o svazcích StB – v prostoru, kde se opravdu dá díky jeho velikosti ukázat leccos, je k vidění jednou velkorozměrně Husák, jedna socha myslím od Gabriela a jinak jen jednotvárné seznamy na zdech. Je toho málo, je tam chladno a je to nudné.

Dox je zkrátka řadu měsíců po svém otevření nedotažený projekt. Když už se tam dostanete, odejdete načísnutí, že jste nic neviděli, že vám byla zima. Dojem mnoho nenapraví ani galerijní shop, páč zohýbaný drát na krk za desítku, stejně jako porcelánovou holinu s cibulákovým vzorem od mikrofona Velčovského si tam asi ještě nikdá, dal-li pánbů zlý pryč, nekoupil a nekoupí.

Před pár týdny jsem byl ve vídeňském Mumoku a odtamtud jsem si něco odnesl – když ne nic jiného, tak alespoň uhranutí sestrami Válovými nebo Adrienou Šimotovou. Z Doxu jsem si odnesl tak leda ušmudlanou podzimnězimní náladu. Tam by se mi to ale krásně věšelo!